Vodačka zelenáč

"Víš, jak každý rok jezdíte s kolegy z práce na vodu?" otáže se při večeři Klára svého manžela Tomáše.

"No?" zvedne muž nechápavě pohled od jídla.

"Včera jsem se bavila s Jitkou a ta mi říkala, že za dva dny jede s manželem též na vodu. Prý pojedou Lužnici a začnou v kempu Maláka. Co ty na to?"

"Ale vždyť jsi ještě nikdy na vodě nebyla," zkusí jí to muž rozmluvit. "To není žádná sranda..."

"Však ty mě to naučíš, ne?" utne okamžitě jeho námitky Klára. "A navíc jsem se už rozhodla, že pojedeme."

"Vždyť ani nevíme, budou-li mít lodě na půjčení" pokračuje opatrně Tomáš.

"Však to nějak zařídíš, viď drahoušku?" pronese žena laskavým hlasem, který ovšem nezná odporu, a odejde do kuchyně zkontrolovat pečící se buchtu.

Muž chvíli bezradně kouká do talíře, pak se též zvedne a vyrazí k počítači napsat do půjčovny lodí, zdali by nemohli onen šílený nápad jeho ženě vymluvit. K jeho velké nevoli mu půjčovna odpoví během několika minut. Že prý lodě mají, ale jen o den dříve a mohli by je vyložit o zastávku výše po proudu v Majdalénce. Zeptá se tedy, jestli je to vhodná trasa pro naprosté nováčky. Všechny jeho naděje, že nebudou muset jet, uhasnou, když mu paní na druhé straně potvrdí, že tam sice jsou sem tam spadlé stromy, ale to prý zvládne i naprostý zelenáč.

Napadne jej, že aspoň nějakou výhodu jet o den dříve má. Novákovi neuvidí jejich první den na vodě. Zpraví o tom všem svou ženu a napíše do práce, že si vezme pár dní volno. Nyní měli stejně v práci klid a nějak se očekávalo, že si zaměstnanci volno vezmou. Měl v plánu se tam dojít vyspat, ale pánem jeho života byl už někdo jiný.

Ještě ten večer se vrhnou na balení. Sbalí si konzervy, vařič, spacáky a stan. Též vezmou nějaké to oblečení, ale Tomáš musí svou ženu krotit, protože se jim na loď vejdou jen dva barely.

"Co mi tedy řekneš o té vodě," začne během balení vyzvídat Klára, "mám jet vepředu, nebo vzadu?"

"No, pojedeme v kánoi," pustí se do vysvětlování opatrně muž. "Vzadu jede zadák a vepředu háček. Mají pádla a ne vesla..."

"Budu háček, to zní mnohem lépe než zadák," přeruší jej Klára. "A to s těmi pádly vím, to jsem viděla v nějakém filmu, nejsem tak blbá. Ještě tam máš něco důležitého?"

Muž si povzdychne a dodá: "Ale je to opravdu dřina. Vážně tam chceš?"

"Ale samozřejmě. Pokud je to opravdu tak fajn, jak každý rok říkáš, tak se opravdu těším. Plánuji dodržovat všechna pravidla, co se od háčka nebo háčkové očekávají. Určitě si to oblíbím a pak tam budeme moci jezdit každý rok!"

***

Druhý den brzo ráno vstanou a vyrazí na vlak, který je dopraví do jejich cílové stanice. V kempu naleznou připravené lodě. Zkontrolují, zda mají všechno, a potvrdí převzetí. Když už mají připravenou loď na vyplutí, tak se žena rozvzpomene, že potřebuje ještě na záchod. Muž tedy loď opět povytáhne trochu na břeh a počká na ní.

Když se však žena vrátí, tak jen nevěřícně kroutí hlavou. "Věřil bys tomu, že na dveřích záchodu byla vypsaná pravidla pro vodáky? Vůbec je nechápu, to má být jako nějaký vtip?"

Muž pokrčí rameny a naznačí jí, aby nastoupila do lodi.

Klára se nalodí a rozhořčeně cosi hledá v mobilu. "Ti to přečtu. Schválně, co mi na to řekneš."

Tomáš začíná pomalu tušit, ale mlčí.

"Jmenuje se to háčkovo desatero a hned první bod je, že háček je na lodi v pořadí důležitosti na posledním místě, proto nikdy nemluví do řízení lodi. To si někdo udělal srandu, že?"

"Ale v žádném případě. To tu všichni dodržujeme," potvrdí muž s ledovým klidem.

"Hele, dál tu píšou, že háček v přítomnosti zadáků mluví jen, je-li tázán. To se opravdu dodržuje?"

"Jistě," odpoví Tomáš a usměje se na svou ženu bez jediného náznaku podlosti či zlomyslnosti. "Ale klidně čti dál, dovoluji ti to."

Žena na něj vrhne podezřívavý pohled, ale za moment opět hledí do mobilu a čte. "Háček se chová uctivě ke svému zadákovi, při provinění se omlouvá slovy: ,Libějí vodpustit'. To jako vážně?"

"No to jsou trochu stará pravidla. Stačí, když se omluví," uvede to na pravou míru muž a srovná loď, která mezitím zamířila pod větve stromu naklánějícího se nad řeku.

"V dopravních prostředcích kormidelníkovi uvolňuje místo k sezení a při zakotvení se háček stará o všechno, nevybírá však místo k táboření, zato vybírá vodu z lodi. Cože, to jako mám dělat všechno tohle?" pokračuje ve čtení už docela nevrle Klára.

"No, já tě neprosil, abys jela na vodu. Ale jestli chceš, tak tě tu vysadím a do kempu Maláka dojedu klidně sám," navrhne Tomáš.

"To by se ti líbilo," odpoví uraženě Klára. "To ani náhodou! Jednou jsem háček, tak si to pořádně užiju." Pak se chvíli odmlčí a po chvíli pokračuje ve čtení. "Při přistávání háček vyskočí a zadákovi podrží loď. Hele a co když ji neudržím? Určitě je fakt dost těžká..."

"No když ji neudržíš, tak mě vezme proud a zanese mě třeba na nebezpečný jez, kde zahynu," zavtipkuje Tom.

"Z toho si srandu nedělej," okřikne jej nervózně Klára a cákne na svého manžela vodu. "Není to tu nebezpečné, že." Pak se ale zarazí. "Nebo ano?"

"No to záleží na hladině vody. Pár nebezpečných jezů tu prý je. Ale ty nejspíš budeme přenášet. Nebo bys je chtěla zkusit sjet?"

"No to v žádném případě. Nehodlám tu umřít!" odmítne rozhodným hlasem Klára. "A ještě tu píšou, že ráno háček vstává první za účelem přípravy snídaně. Chová se přitom tiše, v nutných případech budí zadáka něžným způsobem. Bere se jako něžný způsob dloubnutí pádlem do břicha?"

"No to určitě ne," napomene ji muž důstojnickým hlasem. "Na to hezky zapomeň, háčku. Musíš něžně. Jsi na vodě a ne v armádě!"

Klára se na něj udiveně podívá. Vůbec by nečekala, že by jí snad její muž v něčem kdy odporoval. Má chuť si do něj hned rýpnout. Ale jsou na vodě a ona opravdu chce dodržovat všechna vodácká pravidla, přestože jí přijdou přitažená za vlasy. Místo toho opět vytáhne mobil a zamává s ním nad hlavou. "Pane zadák, mohu číst dál?"

Muž zamručí na souhlas a užívá si nastalou situaci, která by jej nenapadla ani ve snu.

"Háček je povinen v době kormidelníkova zaslouženého odpočinku loď usušit, vyčistit a přeleštit. Tak to mi vysvětli, čím bych tu loď mohla vyleštit?" otáže se Klára svého manžela ironicky.

"No, tím je myšleno, že vzhled lodi je háčkovou vizitkou. Tedy pokud někde spatříš loď, která je špinavá, tak to většinou svědčí o tom, že je háček pěkný špindíra. A to přeci nechceme, že?" namítne Tomáš.

"No to ne. Ještě aby si o mně Novákovi mysleli, že jsem špindíra. Hele, jsem docela ráda, že jsme na ty rady narazili takhle brzo. Novákovi prý jezdí na vodu každý rok, takže bychom akorát byli za hlupáky." Pak opět shlédne do mobilu a čte dál. "Háček je povinen provádět veškeré hrubé a ponižující kuchařské práce, jako je třeba mytí nádobí." Uchechtne se. "To určitě musel psát nějaký chlap." S těmi slovy pohlédne na manžela, který otočí oči v sloup. Usměje se a pak se opět pustí do čtení. "Háček je povinen zadákovi před ulehnutím předehřát spacák a nejméně hodinu po jeho usnutí odhánět pichlavý hmyz. Hele a když jsi byl ty háček, tak jsi to též všechno dodržoval?" otáže se nedůvěřivě Klára svého manžela.

"No, že se ptáš," odpoví hrdě muž. "Tahle pravidla jsou na vodě svatá. Nikdo si je nedovolí porušovat."

"Si tě dovedu docela dobře představit, jak předehříváš svému šéfovi spacák," rozesměje se a pokračuje do čtení pravidel. "Háček se nevzdaluje od lodi ani z tábora. No podle toho, kolik toho mám na starost, tak pochybuji, že bych na to měla čas a energii. Dál píšou, že v případě přetížení plave háček za lodí. To nám nehrozí, že?"

"No jen, pokud bychom nabrali vodu, nebo bychom najeli na kámen, který by nám udělal do lodi díru. To budeš ale spíše vylévat vodu, abychom neklesli ke dnu," doplní znalecky muž.

"Počkej, to se jako vážně může stát? Jsem myslela, že ty lodě jsou celkem pevné." Zabouchá opatrně do trupu lodi dlaní a otočí se ke svému zadákovi.

"Kameny jsou pevnější," postraší Tom svou ženu. "Ale neboj, nestává se to moc často." Pak zamíří mezi větve jednoho spadlého stromu, aby se cesta stala dobrodružnější.

"No počkej, ještě tu je poslední pravidlo," prohlásí žena, otočí se a omylem mobilem zavadí o jednu z větví, kterou míjejí. Mobil jí vyklouzne z rukou a spadne do vody. Koukne na muže a chce se do něj pustit, když v tu chvíli je proud vezme pod větve a jen tak tak se jim povede z prekérní situace dostat, aniž by se cvakli.

"Tys tomu tedy dal!" odsekne žena. "Zrovna jsem chtěla zavolat Jitce, že se tam s nimi sejdeme. Víš vůbec, kolik jsem tam měla kontaktů a fotek?"

"Vždyť se ti to všechno zálohuje na cloudu," poznamená muž. "Hele, jestli chceš, tak můžeme jet hned teď domů."

"To bys chtěl, co?" osočí se Klára na manžela. "Tak to tuplem ne, hezky to pojedeme." Otočí se dopředu a zkouší neuměle pádlovat.

Muž pořádně zabere a srovná loď do roviny. Vůbec by jej nenapadlo, že by někdo mohl ta pravidla brát vážně. Ale jeho žena na vodě nikdy nebyla a ani si nevzpomínal, kdy vůbec naposledy vyrazila někam do přírody. Možná, že jí to opravdu přijde jako místní folklór.

Projedou hejnem komárů, kteří se do nich okamžitě s chutí pustí. Tomáše překvapí, jak dlouho si jeho manželka nestěžuje. Ba co víc, ona vlastně vůbec nemluví. Zkusí tedy nervózně nadhodit. "Můžeš promluvit, háčku."

"Teda to byla doba!" poznamená vyčítavě Klára. "Vůbec nechápu, co na té vodě všichni vidíte! Je tu strašně moc komárů. Zastav někde u břehu, aspoň se pořádně nastříkáme repelentem."

Jenže nikde v okolí nevidí místo, kde by se dalo bezpečně zakotvit. Uplují dalších dlouhých sto metrů, než se před nimi objeví malá kamenitá plážička s množstvím hladových komárů. Muž k ní okamžitě zamíří, a když zavadí dnem o břeh, tak Klára poslušně vyleze z lodi a vší silou povytáhne loď trochu víc na břeh. Toma ani ve snu nenapadlo, že bude mít tolik síly. Vyndají repelenty a pořádně se jimi nastříkají. Ovšem výsledek je mizerný. Místo toho, aby komáry odehnaly, tak se zdá, že je spíše přilákaly. Navíc kousance začnou strašně svědit. Odrazí se od břehu a vyrazí na další cestu. Brzy jim však řeku překlene spadlý vzrostlý strom. Není tu žádná cesta, jak jej obeplout.

"Budeme muset přenášet," rozhodne Tomáš.

"Cože?" otáže se nevěřícně Klára.

"No, budeme muset vylézt z lodi a támhle, kde je kmen těsně pod hladinou, přes něj budeme muset loď přetáhnout. Hybaj ven z lodi, háčku," rozkáže zadák.

"Ty jeden..." začne naštvaně Klára, ale pak dodá: "Rozkaz, zadáku!

Vylezou z lodi a zapadnou do mělkého bahýnka. Žena zapiští, ale do lodi se už nevrátí. Chvíli opatrně jde ve studené vodě vedle lodi a sem tam ji od sebe neobratně odstrčí. Muž ji přitáhne ke kmenu a společnými silami ji přesunou přes překážku.

"Je to dobrodrůžo, viď, Klári," pronese muž. Ale vyslouží si od své ženy jen nevrlý pohled.

Opět nasednou a odhánějíce komáry vyrazí na další cestu.

O kus dál je proud zanese pod staré větve dalšího spadlého stromu a jen s vypětím všech sil se jim povede nepřeklopit se. Naberou však docela dost vody do lodi a o kus dál musí zastavit. Žena se jako přičinlivý háček hned, i když zjevně s nevelkou radostí, pustí do vylévání vody z lodi s pomocí houby. Muž odpočívá a užívá si klidný den.

"Víš ty co, zkusím si být zadák. Má to fakt dementní název, ale je to mnohem víc pohodové," navrhne Klára, pozorujíc odpočívajícího manžela.

Muž si ji přeměří a pak jí podá své delší pádlo. "Tak klidně. Ale je to vážně dost nebezpečná řeka, takže bychom se tu neměli vyklopit. Jinak moc nevím, kde bychom pak sbírali věci a jak bychom pod těmi spadanými stromy lovili loď ze dna."

Žena chvíli nervózně hledí na nabízené pádlo a pak se opět pustí do vylévání vody z lodi. "Dobře, dobře. Ale až bude nějaký lehčí úsek, tak si to též vyzkouším. A to se všemi výhodami, co z toho plynou."

Muž se jen usměje.

Brzy poté spustí loď zpět na vodu a vyrazí dál po proudu. Mezitím se začíná smrákat.

"Myslím, že to do našeho kempu před setměním nestíháme," konstatuje muž klidně. "Ale mělo by to být už opravdu jen kousek. Chceš to zalomit tady někde v lese, nebo jet potmě?" otáže se své ženy poťouchle.

"Blázníš? Potmě tu v žádném případě nepojedeme. To tu radši někde přespíme!" Rozhodne okamžitě Klára, kterou po celodenním pádlování nesmírně bolí ruce.

Muž si všimne malebné zátoky a okamžitě k ní zamíří. Když do ní dorazí, tak pobaveně sleduje svou ženu, jak svědomitě vyrazí z lodi a z posledních sil se snaží loď vytáhnout na břeh. Též vyleze a pomůže jí.

"Tak, pane mistře, totiž zadáku. Kde postavíme stan?" otáže se pokorně a unaveně Klára.

"Co třeba támhle?" ukáže na plácek mezi stromy Tomáš a vyndá barely z lodi. Odnosí je všechny na místo a pustí se do stavby stanu. Žena se pustí do přípravy jídla, zatímco muž zavolá Novákovým, aby se s nimi domluvil na zítřejším srazu v kempu Maláka. Zvedne mu to ale Jitka, a tak si nemůže Frantovi pochlubit s háčkovým desaterem v praxi. Zjistí, že Novákovi tam budou celkem brzy, a tak se domluví, aby tam na ně počkali. Zdají se dost překvapení. Takže jejich snažení neslo ovoce.

Vrátí se do tábora a společně se ženou se navečeří. Jsou dost utahaní, takže ani moc nemluví. Po večeři Klára umyje nádobí a poklidí jej. Tomáš mezitím zkontroluje loď, a když se vrátí do stanu, tak najde svou ženu, jak mu předehřívá spacák. Pochválí ji a spíše ze srandy jí připomene, že pak má ještě nějakou dobu odhánět pichlavý hmyz.

Chvíli to vypadá, že mu vlepí facku. Ale pak se zvedne a zabručí: "Když to jsou ta zatracená pravidla."

Tomáš si spokojeně zaleze do spacáku a chvíli nato usne. Ani neví, zdali jeho žena opravdu všem pravidlům dostála, ale ráno se probudí naprosto čilý. Vstane a zjistí, že je ve stanu sám. Vyleze ven a spatří svou ženu, jak houbičkou drhne loď. Nevěřícně si promne oči a nasucho polkne. Začíná tušit, že až to celé praskne, tak to bude neskutečný průšvih.

Zavolá svou ženu na snídani, dá jí pusu a pochválí ji.

"Budeme mít nejčistší loď mezi všemi vodáky na řece. To budou Novákovi koukat!" poznamená s hrdostí v hlase Klára.

Tomáš opět nasucho polkne a usměje se na svou manželku. "To budou..."

"Kdy že se tam máme sejít?" otáže se Klára manžela a vytáhne buchtu, co pekla předevčírem.

"No, říkali, že tam na nás počkají, takže nemusíme spěchat. Prý si tam mezitím dají kávu na posilněnou," odpoví Tomáš.

Pojedí, sbalí se a spustí loď na vodu. Nalodí se a pokračují ve své cestě. Hned po několika zákrutech spatří místo, kde se mají sejít s přáteli. Muž zamíří přídí k plážičce, a jakmile zavadí o břeh, žena vyskočí do vody a pustí se do vytahování lodi na břeh. Tomáš jí po chvilce přispěchá na pomoc a společnými silami loď odvlečou na břeh. Vyndají si peněženku z barelu a vyrazí do místního bufetu, kde na ně již čekají jejich známí.

"Jitko, ty jsi zadák, nebo háček?" začne Klára, jakmile si přisedne ke kamarádce.

"Samozřejmě, že háček. Je tam méně práce a dobře se tam leží a opaluje," poznamená s radostí v hlase Jitka.

"A dodržuješ to desatero háčka? Mně totiž přijde celkem dost přitažené za vlasy," pokračuje vášnivě Klára, sledujíc pobavený pohled své kámošky.

Tomáš mezitím poplácá Frantu po rameni a navrhne: "My si zatím půjdeme koupit pivo. Chcete taky něco?"

"Mohu si něco dát, můj zadáku?" otáže se Klára svého manžela.

"Jistě, můj háčku. Chceš přinést cappuccino?"

Klára přikývne a pokračuje v rozhovoru s Jitkou.

Franta se připojí k Tomášovi a společně vyrazí k bufetu.

"Kam ten spěch, Tome?" otáže se Franta kamaráda.

"Neptej se a přidej do kroku," odpoví Tomáš zrovna ve chvíli, když uslyší řev své ženy. Tehdy se rozeběhne po louce pryč pronásledovaný svou rozzuřenou ženou, které se představa, že se stala součástí vodáckého vtipu, zrovna dvakrát nelíbí.

Ještě toho dopoledne se ale usmíří a dohodnou se, že budou dodržovat jedno staré, avšak léty prověřené pravidlo: nikdy nesmíte jet v manželském páru na jedné lodi. Nakonec se jim cesta vcelku vydaří a od té doby jezdí spolu na vodu rok co rok.