Šavlozubá veverka

Na skautských táborech byla jednou z tradičních a poměrně i oblíbených her Šavlozubá veverka. V této hře hrajete na sebe a snažíte se zprovodit ze světa co největší počet jiných zvířat a přitom zůstat co nejdéle naživu. Výhodou je, že zvířata mohou být opravdu různorodá se zábavnými názvy a popisky. Kdybyste i vy chtěli tuto hru na táboře, tak si ji můžete modifikovat dle vlastních představ, zážitků a třeba i táborových maskotů. 

Hra je přibližně na dvě hodiny (každá herní fáze cca 1 hodina) pro 20 - 60 hráčů pro děti ve věku 7 - 15 let. Při nižším počtu hráčů se dají vypustit některá zvířata a při vyšším je možné použít dva balíčky. 

Pokud byste měli o hru zájem, tak mě kontaktujte v sekci Kontakt.

Příběh

Zvířátka si žijí pěkně pospolu v lese, spořádaně se živí jedno druhým a vyčkávají na příchod doby ledové (konec hry). Každé zvířátko má své postavení v potravním řetězci, což je vyznačeno číslem/symbolem v kruhu na kartičce. V první fázi hry bojují všichni mezi sebou a v druhé objeví vnitrodruhovou spolupráci.

Průběh hry

1. herní fáze

Vezmeme několik papírů a nastříháme si cca 2x2 cm velké čtverečky - životy. Na herní ploše rozházíme zvířátka (je lepší, aby byla spíše větší). Poté si každý z hráčů vezme jeden papírek a napíše si na něj své jméno/iniciály. Vedoucí se posadí se zbytkem papírků někde u hranic herní plochy. (Stačí, aby byl jeden, ale měl dostatek propisek na půjčení).

Zapískáme a hráči se vrhnou do lesa. Zde platí, že jakmile se podívají na nějaké zvíře (dotknou se kartičky), tak se jím stávají. Vezmou si ji k sobě a mohou lovit ostatní zvířata. Pokud narazí na kartičku s silnějším/slabším zvířetem, tak ji mohou vyměnit. (Doporučuje se, aby zvíře, které zahazují, bylo otočeno popiskem k zemi. Docílíme tím toho, že nám po lese nebudou běhat hráči bez kartičky.) Každý hráč u sebe může mít vždy jen jednu kartičku zvířete.

Pokud se dvě zvířata napadnou (dotknou se) tak si vzájemně ukáží kartičky se zvířaty. Hráč se silnějším zvířetem (vyšší hodnotou) si vezme život od slabšího zvířete (nižší hodnoty). Musí dát jen svůj život a rozhodně neodevzdává životy dříve ukořistěné. Ten, kdo ztratí život, odhodí kartičku se zvířetem na zem a vyrazí se oživit za vedoucím. To že je mrtvý značí tím, že má ruku na hlavě. (Nemusí celou cestu, jen, pokud se zdá, že jej někdo má v plánu ulovit). U vedoucího dostane papírek, napíše na něj své jméno/iniciály a vyrazí zpátky do lesa. Nesmí zapomenout vrátit propisku.

Pokud se potká jakékoliv zvíře s jedovatým hlemýžděm, tak umírají oba. Předají si život a vyrazí se oživit k vedoucímu. Kartičky se zvířaty též oba v místě souboje odhodí na zem.

2. herní fáze

V průběhu hry se zapíská/zatroubí na roh a hra se překlene do druhé fáze. Od této chvíle se mohou sdružovat zvířata stejného druhu, čímž se jejich síla sčítá. Musí se však při lovu držet za ruce. Tedy pokud se spojí deset hladových krtků a držíc se za ruce, chytnou šavlozubou veverku, tak ji udolají a vezmou jí život. Pokud však třeba toto hejno hladových krtků (síla 10) narazí na stádo pěti nabubřelých slepic (síla 15), tak prohrají a odevzdají slepicím životy. Skupina si získané životy snaží rozdělovat rovnoměrně.

Při souboji skupiny jednoho druhu zvířat s jedovatým hlemýžděm umírá jen tem, kdo hlemýždě, nebo koho hlemýžď vyzval na souboj. Neumírá tedy celá skupina - jen hlemýžď a ten, kdo jej snědl.

Cíl hry

Cílem hry je nasbírat co největší množství cizích životů. Tedy až je hra ukončena, tak si každý z hráčů přepočítá uloupené životy (nezapočítává svůj vlastní) a nahlásí to vedoucímu. Vyhrává ten, kdo má na svědomí nejvíce zmařených životů.