Krása Ukrajiny v obrazech

Ukrajina je nádherná zem, avšak kdo z nás ji vlastně zná?

Teprve až během posledních měsíců mnoho z nás poprvé za svůj život začalo podrobněji zkoumat tento malebný kout země. Objevili jsme města s dlouhou a poutavou historií, prastaré kostely, tajemné přírodní úkazy a v neposlední řadě náturu zdejšího hrdého lidu.

Inu právě urputnost, se kterou se Ukrajinci postavili mnohem silnějšímu nepříteli zaujala mnohé z nás a otevřela otázku, zda-li i my bychom byli ochotni položit svůj život za vlast.

Pojďte tedy s námi objevovat krásu této mnohdy opomíjené východoevropské země a budete-li mít zájem, můžete podpořit válečnými strastmi zkoušený ukrajinský lid tím, že si zakoupíte některý z obrazů. Všechen výtěžek půjde na Člověka v tísni na Ukrajině.

Pojďme podpořit Ukrajince ve snaze nebýt pozřeni Ruskou federací! 


Kostel Narození Panny Marie, Nyzhnii Verbizh, olej, 2022
Kostel Narození Panny Marie, Nyzhnii Verbizh, olej, 2022

Kostel Narození Panny Marie,
Nyzhnii Verbizh

Tento kostel patří východní pravoslavné církvi a je zasvěcen Narození Panny Marie. Naleznete jej ve vesničce Nizhnii Verbizh. Byl postaven roku 1756 celý ze dřeva a od roku 2013 je součástí světového dědictví UNESCO.

Zajímavost:

Můžete se podívat přímo do tohoto chrámu: Odkaz na prohlídku interiéru je zde.


Vlaštovčí hnízdo, Krym, olej, 2022
Vlaštovčí hnízdo, Krym, olej, 2022

Vlaštovčí hnízdo, Krym

Tento zámek v neogotickém stylu byl vystavěn mezi lety 1911 - 1912 poblíž městečka Gaspra na 40 metrů vysokém útesu. Stojí tu tedy již více jak 100 let a stal se tak ozdobou mysu Ai-Todor a symbolem jižního pobřeží Krymu.

Na místě dnešního zámku, na vrcholu útesu Aurora, stála původně pouze dřevěná chatka. Zbudovat si ji nechal někdejší ruský generál, jemuž byl pozemek věnován za zásluhy. Vlastnictví se ovšem neustále měnilo až pozemek nakonec skončil v rukou německého milionáře Barona von Stiegela, který chatku zboural a nechal na jejím místě zbudovat Vlaštovčí hnízdo. Ačkoli je architektonicky stavba považována za zámek, není zámkem v pravém slova smyslu. Nikdy totiž nesloužila jako sídlo, ale jen jako okrasa zdejší krajiny.

Zámek přetrval i silné zemětřesení, které Krym zasáhlo v roce 1927, a které ve skalisku pod zámkem zanechalo dlouho vertikální prasklinu a postaralo se, že stavba nebyla skoro čtyřicet let přístupná. Tehdy byla skála zpevněna pomocí železobetonové výztuže a zámek se opět otevřel veřejnosti a filmařům.


Náměstí Nezávislosti, též známé jako Majdan

Náměstí Nezávislosti, Kyjev, olej, 2022
Náměstí Nezávislosti, Kyjev, olej, 2022

Jedná se o ústřední kyjevské náměstí, které svůj název nese na počest nezávislosti Ukrajiny na SSSR. Konaly se zde velkolepé oslavy 20. výročí nezávislosti Ukrajiny. Též se zde odehrála celá řada událostí spojených s Oranžovou revolucí, které nastaly po druhém kole prezidentských voleb na Ukrajině v listopadu 2004, kdy došlo ke sporu o výsledky, který vedl k sérii protestů podporovatelů strany Naše Ukrajina Viktora Juščenka. Protestující dosáhli opakování druhého kola voleb a Juščenkova vítězství. Protože oranžová byla barva Juščenkova volebního bloku, dostala událost název Oranžová revoluce.

Dále zde probíhaly protesty proti politice tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče, které začaly 21. listopadu 2013 a skončily jeho pádem v únoru 2014, dostaly název podle tohoto náměstí - Euromajdan. Janukovyč se snažil tyto protesty násilně potlačit a v únoru 2014 bylo zabito 80 osob.

Můžeme říci, že toto náměstí má pro Ukrajince podobný význam, jako pro Čechy Václavské náměstí v Praze.


Katedrála sv. Sofie v Kyjevě, olej, 2022
Katedrála sv. Sofie v Kyjevě, olej, 2022

Katedrála svaté Sofie

Chrám svaté Sofie nebo též chrám Moudrosti Boží je nejstarším zachovaným chrámem na Ukrajině. Díky své unikátní mozaikové a freskové výzdobě z 11. století, z podnětu Jaroslava Moudrého, je o celkové rozloze 260 m2, nejkompletnějším a nejzachovalejším celkem na světě vůbec. Chrám byl postaven v roce 1037 na počest vítězství nad Pečeněhy na místě, kde stával jeho dřevěný předchůdce stejného zasvěcení. Dnes slouží jako muzeum.

Délka pětilodní stavby činí 37 metrů, šířka 55 metrů a výška od podlahy do vrcholu centrální kopule 29 metrů, takže to není žádný drobeček. V roce 1990 byl společně s Kyjevsko-pečerskou lávrou zařazen do prestižního seznamu světového dědictví UNESCO.


Katedrála Zvěstování Panně Mari v Charkověi, olej, 2022
Katedrála Zvěstování Panně Mari v Charkověi, olej, 2022

Katedrála Zvěstování Panně
Marii, Charkov

Chrám Zvěstování je hlavní chrám ortodoxní církve v Charkově, který byl vysvěcen roku 1901 a stal se jedním z největších a nejvyšších kostelů v Ruské říši. Roku 1914 se chrám stal i městskou katedrálou. Rozkvět však netrval moc dlouho. Pro věřící byla stavba uzavřena již v roce 1930 a veřejnosti se otevřela až během německé okupace v roce 1943. Chrám byl poté v rukou ukrajinské autokefální pravoslavné církve a ukrýval školu, ačkoli se hojně tvrdí, že stavba byla později využita jako sklad.

Od roku 1946 byla katedrála sídlem Charkovské a Bohoduchovské eparchie z ukrajinské pravoslavné církve (Moskevský patriarchát) zatímco klášter sloužil jako sídlo biskupa. V katedrále jsou pohřbeni významní biskupové a ekumenický patriarcha Athanasius III.


Památník manželky námořníka v Oděse, olej, 2022
Památník manželky námořníka v Oděse, olej, 2022

Pro tu, co v náročnou smutnou chvílí

Když odplouvají lodě

Zůstává stát na molu

U svůdné země.

Památník manželky námořníka

Bronzovou sochařskou kompozici vytvořil sochař A.P. Tokarev a slavnostně byla odhalena v roce 2002 při oslavách Dne města, který se v Oděse slaví 2. září .

Sochařská kompozice zobrazuje půvabnou mladou ženu s dítětem, kteří hledí do mořské dálky a čekají na návrat lodi, kterou se manžel-otec-námořník vydal na moře. Postavy jsou o něco větší než skuteční lidé. Prolamované kovové zábradlí (jež je zároveň součástí mola námořní stanice), na kterém je sochařská kompozice instalována, obepíná bronzové postavy v půlkruhu, posunuté dopředu tak, že vytváří iluzi balkónu. Samotné zábradlí je zdobeno květinovými ornamenty a erbem města Oděsa, v jeho spodní části je umístěn reproduktor, přes který se vysílají písně o Oděse a moři. Okraj mola, na kterém je instalována sochařská kompozice, připomíná příď námořní lodi. Na zábradlí je možné nalézt i bronzovou desku s básněmi oděského básníka Ivana Rjadčenka, na které je možné číst tyto verše:


Chrám svatého Mikuláše Divotvůrce na vodě, Kyjev, olej, 2022
Chrám svatého Mikuláše Divotvůrce na vodě, Kyjev, olej, 2022

Chrám svatého Mikuláše
Divotvůrce na vodě, Kyjev

Chrám svatého Mikuláše na vodě je prvním a zatím jediným chrámem na Ukrajině a dokonce i v Evropě, postavený na uměle vytvořeném malém plošinovém ostrůvku v řece. Byl vystaven na památku mrtvým námořníků a to poměrně nedávno - v letech 2003-2004 poblíž místa, kde se nalézal malý chrám zničený na příkaz bolševických úřadů ve 30. letech 20. století.

Stavba je vystavena v ukrajinském neobarokním stylu a ční se do výšky 23 metrů. Kopule a kříž jsou pokryté dusitanem titanu, imitujícím zlacení. Na východní stěně je velký mozaikový obraz sv. Mikuláše. Ke kostelu vede z nábřeží 15metrový most. Chrám je určen pro 50 lidí, stejný počet se vejde na plošinu před ním.


Michajlovský kostel v nemocnici Alexander, Kyjev, olej, 2022
Michajlovský kostel v nemocnici Alexander, Kyjev, olej, 2022

Michajlovský kostel v nemocnici Alexander, Kyjev

Tento chrám byl vysvěcen roku 1895 a měl pouze jednu kopuli. O několik let později došlo k dostavbě zvonice a jeho rozšíření. Při kostelu byl založen charitativní spolek na pomoc nemocným, sirotkům a dalším potřebným obyvatelům města Kyjev. V roce 1930 jej zničili obyvatelé Pečerské oblasti až do základů, avšak od roku 2000 se kostel začal obnovovat a o dva roky později byl nově postavený chrám znovu vysvěcen.


Rezidence bukovinských metropolitů, Černovice

Rezidence bukovických metropolitů, Černovice, olej, 2022
Rezidence bukovických metropolitů, Černovice, olej, 2022

Tento architektonický komplex se nachází v ukrajinských Černovicích na ostrohu řeky zvaném Mount Dominic. Byl vystavěn v letech 1864-1882 českým architektem Josefem Hlávkou a od roku 2011 je zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Stavba je vystavena kombinací prvků národní, byzantské, gotické a barokní architektury a jedná se tak o vynikající příklad historizující architektury, designu a plánování 19. století, vyjadřující kulturní identitu pravoslavné církve v rámci Rakousko-Uherska.

Areál vznikl v době, kdy Bukovina byla součástí habsburské rakouské monarchie, avšak dnes zde sídlí Černovická univerzita. Přestože se původní dřevěné stropy nedochovaly, kvůli požáru z roku 1942, je stavba v dobrém stavu a změna jejího využití její vzhled poznamenala jen málo.


Sivaš nebo-li "Shnilé moře"

Sivaš, sever Krymu, olej, 2022
Sivaš, sever Krymu, olej, 2022

Jedná se o soustavu lagun na západním okraji Azovského moře u Perekopské šíje, která odděluje Azovské moře od Černého moře a spojuje Krymský poloostrov s pevninou. Od Azovského moře je Sivaš oddělen 110 kilometrů dlouhou Arabatskou kosou, která je na jihu spojena s Krymem a na severu u města Heničesk oddělena od pevniny jen úzkým průlivem. Část této laguny je chráněna jako národní přírodní park, díky své významnosti jako místo odpočinku stěhovavých ptáků.

Celá oblast má přes 10 000 čtverečních kilometrů, z toho je zhruba 2560 čtverečních kilometrů vodní hladina. Laguny jsou velmi mělké. Maximální hloubka je tři metry, ale typická hloubka je půl metru až metr. Mělkost má za následek, že se voda v létě na slunci výrazně zahřívá, odpařuje se a také zapáchá (odtud název "Shnilé moře"). To je také důvod, proč má zdejší voda vysokou slanost. Tato slanost se pohybuje od 22 ‰ na severu až po 87 ‰ v jižních oblastech.

Prosolené jsou i zdejší pevniny, které jsou z části spíše mokřinami. Laguny jsou napájeny vodami Azovského moře, avšak přitéká sem i sladká voda z nejdelší krymské řeky Salgir.

Červenou barvu vodě propůjčují rudé řasy, které se zde mohou namnožit v míře větší než velké.


Cerkev svatého Jiří (Drohobyč)

Cerkev svatého Jiří, Drohobyč, olej, 2022
Cerkev svatého Jiří, Drohobyč, olej, 2022

Cerkev svatého Jiří je dřevěný chrám v obci Drohobyč ve Lvovské oblasti. V roce 2013 byla cerkev zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO a je jedním z nejstarších a nejlépe zachovalých dřevěných chrámů v Haliči. Byla postavena na přelomu 15. a 16. století ve vesnici Nadijiv (Надіїв) a v roce 1656 byla přenesena do obce Drohobyč na místo po chrámu spáleném Tatary. V blízkosti cerkve byla v roce 1678 postavena dřevěná zvonice.

Cerkev je celodřevěná trojdílná stavba, loď má půdorys čtverce. Nad třemi částmi stavby (předsíň, loď, kněžiště) jsou umístěny kopule ve tvaru cibule. Po obou stranách jsou umístěny konchy (kaple), které jsou zakončeny opět cibulí. V přízemní části stavby je obvodové arkádové podstřeší na sloupech (sobota). Nad babincem je chór s arkádovou galerií a kaplí Nanebevstoupení. Chrám je celý pokryt šindelem. Interiér je bohatě zdobený polychromií provedenou malíři pod vedením Štefana Medického, který také vyrobil bohatě vyřezávaný ikonostas.


Adžyholský maják

Adžyholský maják, Cherson, olej, 2022
Adžyholský maják, Cherson, olej, 2022

Tento maják stojí v blízkosti ukrajinského města Cherson, na malém umělém ostrůvku v ústí řeky Dněpr. Svou výškou 64 metrů je jedním z nejvyšších majáků světa a nejvyšším majákem v zemi. Navržen byl v roce 1910 Vladimirem Šuchovem a postaven v roce 1911. Pojmenován je podle nedalekého mysu Adžyhol. Dostat se na něj dá pouze lodí.

Hyperbolická paraboloidová ocelová skeletová věž vytváří síťovou šroubovici s dvojitým ochozem nad sebou a lucernou nahoře. Uprostřed věže je tubus se schodištěm. Maják má červenou barvu.


Divadlo opery a baletu, Oděsa, olej, 2022
Divadlo opery a baletu, Oděsa, olej, 2022

Divadlo opery a baletu

Divadlo opery a baletu je nejstarším divadlem v Oděse na Ukrajině. Původní budova divadla byla otevřena v roce 1809, ta ovšem 2. ledna 1873 vyhořela. V letech 1883-1887 byla na jejím místě postavena druhá budova ve stylu vídeňského baroka.

V roce 1925 došlo v budově k požáru, ale poškozené části byly brzy opraveny. Druhou světovou válku budova přečkala, ač se jí Němci, před ústupem z města, chystali vyhodit do povětří. V roce 1960 se uskutečnila rekonstrukce divadla. Kvůli narušené statice bylo divadlo několik let uzavřeno a k opětovnému zprovoznění došlo v roce 2007. 


Klášter Všech svatých v SGIAZ

Klášter Všech svatých v SGIAZ, olej, 2022
Klášter Všech svatých v SGIAZ, olej, 2022

Tento chrám se nachází na jihovýchodě Svyatogorsk Lavra. Vypadá neobvykle: místní tesaři ho sestavili z obrovských borových kmenů, zdobených řezbami ve stylu staré ruské dřevěné architektury 16.-17. století. Ještě před revolucí stál na místě novodobého kláštera kamenný kostel ke cti všech svatých (vysvěcen v roce 1912). V roce 2000 byly zahájeny přípravy na stavbu kostela nového, která trvala dva roky a vysvěcena byla v roce 2004.

Dnes je klášter spíše zemědělskou usedlostí. Žije zde přibližně patnáct mnichů, kteří se zabývají pěstováním zeleniny, krmiv pro zvířata a chovem včel. V areálu kláštera se nachází zahrada, ovocný sad či třeba včelín pro 70 včelstev.

Slovo "skit", označuje obydlí, o malé velikosti, ve kterém mniši žijí a nachází daleko od hlavního kláštera. Život ve sketech je přísnější než v běžných klášterech: služby trvají déle a je zde úplná "izolace" od světa. Pro hosty je skete otevřena pouze 2x ročně: v den ekumenických svatých (první neděle po svátku Letnic) a v den Všech svatých, kteří zazářili v ruské zemi (druhá neděle po Letnicích).

Kostel nyní existuje už jen ve vzpomínkách. Nalézal se v blízkosti bojové linie na východě Ukrajiny, byl zasažen a vyhořel do základů. 


Kyjevskopečerská lávra

Kyjevskopečerská lávra, Kyjev, olej, 2022
Kyjevskopečerská lávra, Kyjev, olej, 2022

Kyjevskopečerská lávra je pravoslavný klášterní komplex v ukrajinském hlavním městě, založený roku 1051 poustevníky Feodosijem a Antonijem Pečerským. Komplex je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO a v roce 2007 byl zvolen jedním z tzv. sedmi divů Ukrajiny.

Dnes je sídlem metropolity Volodymyra (Viktor Sabodan), duchovního vůdce Ukrajinské pravoslavné církve (Moskevský patriarchát). Název pochází od slova пещера (jeskyně), protože původně žili mniši v labyrintu podzemních jeskyní, až později nad nimi byly postaveny chrámy. Dominantou areálu, který je vysokým srázem rozdělen na horní a dolní lávru, je 96,5 metru vysoká zvonice. Architektonicky nejcennějšími stavbami jsou Uspenský chrám a refektář. Součástí lávry je také Chrám Spasitele na Berestovu, ačkoli leží mimo její zdi.


Stanislavskyj kaňon

Stanislavskyj kaňon, Chersonská oblast, olej, 2022
Stanislavskyj kaňon, Chersonská oblast, olej, 2022

Místní tomuto místu říkají Chersonské hory. Jedná se o hluboké rýhy, které se nacházejí na březích ústí Dněpru-Bug poblíž vesnice Stanislav v Chersonské oblasti. Jejich jedinečnost spočívá v kombinaci útvarů netypických pro Chersonskou oblast - svérázných hor spolu se stepní přírodou oblasti Taurid.

Toto místo je známé nejen svou krásou, ale také svou dávnou historií. Podle archeologů se na tomto území nachází tzv. osada Stanislav - místa osídlení minulých staletí. Jeho rozloha je více než 3 hektary.

Podle místních historiků na tomto místě začal Bogdan Khmelnitsky formovat jednotky pro národně osvobozeneckou válku.

Nyní je geografickým prvkem Beams of Baydykha komplex trámů a kopců, táhnoucích se podél ústí řeky Dněpr-Bug. Paprsky Baidykha jsou skvělým místem pro zelenou turistiku, rodinnou dovolenou či třeba focení překrásných snímků. Kromě toho je to dobrá příležitost pro jízdu na člunu, kajaku a paragliding.