Sousedské pře

Někteří lidé mají rádi klid, pohodu a spoustu přátelských vztahů. Avšak já mezi ně rozhodně nepatřím. Jsem od přírody člověk hádavý a ve všemožných přích a záškodnictví si přímo libuji. Ne však každý můj koníček chápe a respektuje, a tak mám poměrně obtížné žití. Ovšem protloukám se jím, jak se jen dá.

Dlouho jsem hledal místo, kde bych si mohl užívat spořádaně vášnivý sousedský život. Objel jsem nespočet domů na prodej za podezřele nízkou cenu a doufal, že najdu svůj vysněný, kde bych mohl naplno užívat své choutky. Jenže všude byli sousedé na můj vkus až moc laskaví, nebo se o své okolí vůbec nezajímali. Avšak kdo hledá, najde, a i já jsem našel.

Zrovna když jsem při prohlídce parcely u prodávaného domu močil do záhonu za plotem, tak na mě zdejší rozzuřený soused naběhl s vidlemi. Už tehdy, když jsem pelášil pryč od plotu, jsem měl jasno. Tady se mi bude skvěle bydlet. Když to viděl muž, který dům prodával, tak mi dal slevu a popřál mi mnoho zdaru při navazování přátelských vztahů s místními usedlíky. Zdálo se, že lepšího kupce si nemohl přát.

Od tohoto dne mám o zábavu postaráno. Ale musím si vám trochu postěžovat. Můj druhý soused je strašný flegmatik. Skoro bych i řekl, že až fanatický. To mu takhle vyleju obsah septiku na zahradě a jemu je to naprosto jedno. Když mu na zahradě vypustím morčata, tak jen koukám, jak tam chudinky hladoví a jak se mi o pár dní později vrhnou na mou vlastní úrodu. No prostě boj s ním byl ohromně nezáživný.

Zato na druhé straně se mi vše vynahradilo. Pokaždé, když jsem se vracel z práce, tak jsem se těšil, co nového můj drahý a zároveň všemožně zlořečený soused vymyslí. Musím uznat, že důmyslem oplýval skoro tak jako já. I když na mě samozřejmě neměl. Představte si ten adrenalin, který se ve vás probudí, když naleznete bazén plný piraní nebo třeba, když jsem na verandě našel hromadu čerstvých exkrementů se zapíchnutým koktejlovým paraplíčkem. Inu, byl to nepřítel, který měl svou úroveň.

***

Jednoho dne, když už mě přestávalo bavit házet piraně oknem do sousedovy koupelny, jsem přemítal, zdali bych si nemohl trochu usnadnit cestu na vedlejší pozemek. Ano, měli jsme v plotu pár děr a plot se dal i přelézt, ale nebylo to ono. Byl vysoký a při přelézání hrozilo, že se s vámi vyvrátí. Navíc byla vcelku velká šance, že při svých častých nezvaných návštěvách neobjevím všechny pasti, které mi můj předrahý soused tak úzkostlivě připravoval.

Zajel jsem do obchodu, koupil beton a dva sloupky. Žádná z vystavených branek se mi ale nelíbila. Nakonec jsem si vybral jednu, kterou měli dovézt ze skladu do druhého dne.

Když jsem se vracel, tak jsem již z dálky zpozoroval, že na komíně mého domu leží velký plochý balvan. Napadlo mě, že jej tam můj drahý soused nejspíš stihl umístit během mé nepřítomnosti. Stejně jsem neplánoval si dnes rozdělat oheň v krbu.

Zastavil jsem auto kousek dál. Už jsem věděl, že mé oblíbené místo na stání je vysypané střepy a hřebíky. Připlížil jsem se ke vstupní brance a zprvu opatrně ozkoušel kliku. Nezdálo se, že by byla něčím napatlaná a ani neprobíjela elektřinou. Tak jsem otevřel a vstoupil na pozemek. Našlapoval jsem opatrně, abych se někam nepropadl, ale na žádnou díru v zemi jsem nenarazil. To mi přišlo podivné. Že by se soused zmohl jen na jeden kámen na komíně? Opatrně jsem otevřel domovní dveře a uslyšel nepřátelsky znějící bzučení. Okamžitě jsem se dal na zběsilý útěk. Barák byl plný vos! Konečně jsem pochopil, proč byl na komíně položený onen kámen. Vosy vypadaly dost naštvaně a byl jsem celkem rád, že se jejich roj brzy vznesl a zmizel kdesi na blízkém poli.

Nechal jsem dům trochu vyvětrat a přemítal, jak se pomstím. Když se zdálo, že soused polevil na ostražitosti, tak jsem přelezl plot a na ceduli u dýní, kde měl napsané: Jedna z dýní je otrávená, dopsal: Teď už dvě. Brzy nato jsem podle zběsilého řevu poznal, že můj drahý soused šel zkontrolovat svou úrodu. Poté jedna z dýní přeletěla přes plot a rozpleskla se o omítku mého domu. Byl to krásný zvuk, který ztělesňoval mé drobné vítězství.

Když se setmělo, tak jsem se vydal k našemu společného plotu. Jedno pole jsem odstranil a vykopal zde dvě mělké díry. V jedné jsem našel potrubí, kterým si soused táhl vodu z mého baráku k sobě. Vůbec jsem netušil, kdy se mu to povedlo udělat. Ale byl jsem odhodlán, že to tak nenechám.

Vypnul jsem na chvíli přívod vody k sobě, potrubí navrtal a pořádně jej nacpal potravinářským barvivem. Pak trubku utěsnil izolepou a zalil betonem, do kterého jsem umístil sloupky pro branku. Opět jsem pustil vodu a vrátil plot na původní místo. Práce mě dost unavila, a tak jsem nečekal, co se stane, a šel rovnou na kutě. Doufal jsem, že se mi branku povede umístit, aniž by na to můj sok přišel.

***

Ráno mě probudil červený hadr, který mi pleskl o okno ložnice. Protáhl jsem se a šel se podívat, co můj soused vymyslel. Rozevřel jsem okna a spatřil, že mám po stromech různě rozvěšené červené kusy oblečení. Trochu jsem se vyklonil a z plna hrdla se vysmál rudému sousedovi, který mi hrozil pěstí, a vyrazil jsem se nasnídat. Chvíli jsem uvažoval, zdali přeci jen nezkusím dýni, kterou jsem byl včera obdarován, ale když máte za souseda takového šílence, jako mám já, tak je dost pravděpodobné, že to bude právě ta otrávená. Dal jsem si tedy chleba s medem, abych udělal chutě vosám, které se přichytily na mucholapkách, a vyrazil do práce.

Po cestě domů jsem se stavil v obchodě a vyzvedl si objednanou branku. Po zbytek cesty jsem přemítal, co se asi tak stalo s mými sloupky pro umístění branky. Zdali si jich soused všiml a pokud ano, tak jestli je vytrhal, či jen zohýbal? No, v nejhorším branku reklamuji a díra tam snad už zůstane. I přes všechny nejčernější scénáře, které se mi honily hlavou, jsem se vážně těšil, co objevím, takže jsem zapomněl zkontrolovat branku od pozemku. Když jsem chytil za kliku, tak jsem pochopil, že je něco špatně. Ruka se mi k chladnému kovu přilepila a já ztratil rovnováhu. Zjistil jsem, že jaksi zmizely všechny panty a dveře spustily k zemi jako padací most. Rozplácl jsem se na nich jak široký tak dlouhý a ucítil, že byly lepidlem namazané celé. Chvíli mi trvalo, než se mi povedlo osvobodit. Sousedův podlý tah mě ochudil o trochu vlasů, poškodil oblečení a hlavně mi vzal něco z mé důstojnosti. Inu, tentokrát mě dostal. Měl jsem vztek a přemýšlel jsem, jak se mu odvděčím. Opřel jsem branku o živý plot a šel se podívat na svůj výtvor. Tentokrát už obezřetněji.

Rozhrnul jsem blízké křoví a nahlédl na místo, kde jsem zanechal sloupky vsazené do betonového kotvení. To, co jsem spatřil, mě opravdu udivilo. Branka byla ta tam a místo ní zela v zemi díra. Teda, ten to vzal pěkně z gruntu, napadlo mě. Pak jsem ale zespoda jámy uslyšel nějaké zvuky. Třeba zrovna jámu ještě kope. Napadlo mě, že bych mu měl pobyt v jámě nějak zpříjemnit. Vzal jsem tedy hadici a pustil mu tam spršku vody. Zespod se ozval vyděšený řev, který mi udělal nevýslovnou radost. Radostí jsem si poskočil, avšak to jsem neměl dělat. Půda se mi pod nohama probořila a já sletěl kamsi do temnoty pod sebou. Než jsem se stihl vzpamatovat, už na mě seděl mokrý soused a měl chuť někoho, nejlépe mě, uškrtit. Odkopl jsem ho nohou a rozhlédl se po okolí. Dost jsem se divil, jak velkou jámu se mu tu povedlo během mé nepřítomnosti vykopat. Už už jsem mu chtěl vznést za jeho pozoruhodný čin decentní poklonu, když tu se na mě hystericky rozkřičel.

"Tys mě chtěl zabít?!"

No, ne, že by to nebyla pravda, ale nikdy jsem to tak daleko nedotáhl, a tak jsem po krátkém rozmýšlení zavrtěl hlavou.

"Tak proč mám pod barákem půl tuny dynamitu?" pokračoval nedůvěřivě soused.

V ten moment mi spadla čelist. To mě ani ve snu nenapadlo. Ne, že bych svému drahému sousedovi nepřál všechno nejhorší. Ale zas na druhou stranu by se mi nechtělo hledat někoho dalšího, kdo by tak rozuměl mému ne moc obvyklému koníčku.

Společně jsme vyrazili podzemní chodbou směrem k jeho baráku. Ve svitu baterky z mobilu jsme spatřili pečlivě vyskládanou hromadu dynamitu vršící se až úplně pod strop výkopu, kde byla zřetelná základová deska domu.

"No ty kráso!" podotkl jsem, když jsem to spatřil. Když jsem si ale uvědomil, že mě soused bedlivě pozoruje, tak jsem dodal. "Ale to není moje práce." Ne, že by to znělo nějak moc přesvědčivě. Jistě bylo z mého hlasu cítit, že bych si to rád přivlastnil. Stačilo to ale na to, aby mi soused přestal svítit baterkou do ksichtu jako nějaký šiblý detektiv a pokýval hlavou. "Víš, kam ta chodba vede?" zeptal jsem se souseda.

"No to jsem chtěl zjistit, dokud mi nějaký hovado nezačalo chcát na hlavu," podotkl naštvaně a opět mi začal zlomyslně svítit do obličeje.

"Sviť dolů, magore!" okřikl jsem jej. "Koukneme se, kam to vede." S těmi slovy jsme vyrazili chodbou zpátky.

V místě, kde naším přičiněním vzniklo přírodní okno, jsme našli hadici, ze které neúprosně tekla voda a mizela kdesi v temnotě protějšího ústí chodby. Uvažoval jsem, že se ji pokusím vyhodit dírou ven z podzemí. Bál jsem se ale toho, že se mi to nepovede a soused se mi vysměje. No a vzhledem k tomu, že šance na úspěch moc velká nebyla, jsem se na to vykašlal. Pokračovali jsme obezřetně temnou chodbou dál. Na podrážky se nám nabalilo bahno a ztížilo nám to chůzi. Když se mé nutkání si boty otřít o sousedovy kalhoty stávalo nezvladatelné, jsme narazili na druhou hromadu dynamitu. Tentokrát pod mým barákem.

"Hele, že ty jsi takový magor, žes nás chtěl vzít oba najednou?" otázal se soused s úšklebkem na rtech a opět mi zasvítil do obličeje.

"Ale běž už někam!" okřikl jsem jej. "Tady si ten dynamit skladuji, abych jej pak v noci mohl nosit pod tvůj barák. No a pod postelí mám pak příruční leteckou pumu, kterou jsem ti tam chtěl dát hezky navrch."

Soused mě však neposlouchal a vyrazil dál. Nechtěl jsem tu být s tou hromadou dynamitu potmě a následoval jej. Cesta ještě chvíli klesala, dokud jsme nenarazili na několik schodů, na jejichž konci byl ocelový poklop. Otevřeli jsme jej a ocitli jsme se na zahradě mého flegmatického souseda. Oba jsme zalapali po dechu. Koho by napadlo, že tenhle pohodář je ve skutečnosti šílený psychopat.

Kousek od díry, kterou jsme vylezli, měl zaparkovanou tatrovku, kterou až podezřele často jezdil do práce. Okamžitě jsem k ní přiběhl a nahlédl dovnitř, zdali tam není ona letecká puma, o které jsem před nedávnem v žertu mluvil. Tatrovka však byla jen plná hlíny.

Otřel jsem si čelo a všiml si, že soused mezitím naskočil do kabiny vozu a po chvíli jsem uslyšel, jak naskočil motor. Došel jsem otevřít vstupní branku, nastoupil ke svému rivalovi a společně jsme beze slova odjeli vyvést zeminu do blízkého lesíka. Pak jsme se vrátili a zmizeli v podzemním labyrintu. Vynosili jsme všechny bedny dynamitu a naložili je na tatrovku. Zavřeli jsme poklop skrývající vstup do podzemí a připravili si v jednom ze zaplevelených záhonů pár velkých kamenů. Schovali jsme se v blízkém křoví a vyčkávali na příchod našeho nového úhlavního nepřítele. Nemuseli jsme čekat dlouho. Přeci jen vynést všechny ty bedny ven nám zabralo opravdu hodně času a byli jsme rádi, že jsme to všechno stihli připravit.

Ozval se hukot motoru a brzy na pozemek přijel náš flegmatický soused. Vystoupil a ležérně se rozhlédl po své zpustlé zahradě. Měl úsměv od ucha k uchu a pod paží držel rozbušku a kotouč se zápalným drátem. Nezdálo se, že by si nás všiml. Ani se nezastavoval v domě a rovnou vyrazil k labyrintu. Ocelový poklop za sebou obratně zavřel a zmizel nám z očí. Nečekali jsme ani okamžik. Opustili jsme svůj úkryt a poklop jsme zatížili připravenými kameny. Brzy se zpod víka ozvalo bušení doprovázené ne moc spokojenými výkřiky. O to spokojenější jsme byli my.

Vrátil jsem se zpátky k době domů a vzpomněl jsem si na bazén plný piraní, který se nalézal kousek od oné díry v zemi. Dlouho jsem se nerozmýšlel, došel k němu a rozřízl jej. Voda i s hromadou vyhladovělých rybiček okamžitě zmizela v podzemí. Brzy nato se z podzemí začaly ozývat velmi prapodivné zvuky a bušení na poklop se zintenzivnělo. Můj flegmatický soused se nyní už moc flegmatickým nezdál.

Soused nastartoval tatrovku, položil na plynový pedál pár cihel, nechal auto projet živým plotem a opustil jej. Přinesl jsem mu sklenku koňaku, ozdobil ji paraplíčkem a společně jsme sledovali, jak se z poklopu sesunuly poslední kameny a můj dříve flegmatický soused se dostal ven. Jeho radost z nově nabyté svobody mu však trochu zkazil fakt, že jeho oblíbená tatrovka si to šinula přímo do lesa. Něco zlověstného na nás zařval a vyrazil za ní. Přiťukli jsme si a poťouchle sledovali, jak náš úhlavní nepřítel pronásleduje svou tatrovkou. Brzy nato se ozvala neskutečná rána a na místě, kde ještě před chvílí jela tatrovka, zůstal jen pořádný kráter.

Ještě toho dne jsme společnými silami postavili branku mezi našimi ploty. Dohodli jsme se, že bude vhodné, abychom na našeho psychopatického souseda dohlíželi oba.

Když jsme byli s prací u konce, tak jsme se vrátili na své verandy. Soused mě soused přátelsky pozdravil a popřál mi pěkný večer. Bylo to poprvé od doby, co jsem se sem nastěhoval. Pozdrav jsem mu opětoval tím, že jsem zvedl paraplíčko, co jsem mu dal do sklenky od koňaku, a před jeho zraky jej zapíchl do už vysušeného exkrementu na verandě, který mi tam dříve zanechal.

Ani ne deset vteřin nato mi přistála dýně na fasádě domu. Inu, mám se tu skvěle!