Rybářská odysea

Inspirací pro tento příběh mi byly zážitky z dětství souseda na chatě. Básnil o lovu potočních tvorů nesmírně vášnivě - až se mi vryly do paměti a mohl jsem je s podobným zápalem použít i o mnoho let poté do tohoto příběhu.

Někdy je těžké se dostat do cizí party, avšak nekdy pomůže náhoda. Je však jí jít vstříc. 

Ukázka z knihy:

"Ticho," zašeptá Jáchym a přikrčí se těsně u hrany skalního výchozu. Jeho bratr Hugo ustane v řezání a co nejtišeji se přikrade k sourozenci. Pod skalním převisem spatří nějakého vandráka. Ten se na chvíli zastaví, pohlédne směrem k jejich rozestavěnému příbytku a usměje se. Kluci mají pocit, že si jich všiml, a tak se neprodleně přesunou za hromadu větví, které sem během dopoledne natahali. Cizinec si jich však dál nevšímá a jakoby nic pokračuje ve své cestě lesem. Když se klukům zdá, že opět osamějí, vrátí se k práci. Hugo popadne pilu a pustí se do zkracování smrkových větví, zatímco jeho bratr Jáchym pokračuje v hlídkování. V poledním tichu se zdá rytmické řezání hlasité tak, jako by tu káceli stromy, a kluci obezřetně pozorují cestu, zdali na ně někdo nepřijde. Zdálo se však, že silné letní slunce bylo pro většinu lidí dobrým důvodem pro zůstání doma. Suchý vzduch provoněný pryskyřicí se tetelí nad skálou a Hugo se rozhodne přesunout za bratrem do stínu.

"Pojď mě vystřídat," navrhne Hugo bratrovi, když vidí, že se zvedá.

Jáchym se s nadšením vrhne do práce tam, kde jeho starší bratr skončil, a Hugo se tak konečně může pustit do skládání větví do tvaru indiánského týpí, které se rozhodli vytvořit okolo kmenu blízké pokroucené borovice. Před dvěma týdny se lesem prohnala vichřice a většina stromů popadala. Vlastně popadaly hlavně smrky, ale vzhledem k tomu, že zde skoro nic jiného než smrky nerostlo, to tu vypadalo, jako by se tudy prohnalo stádo rozzuřených dinosaurů.

"Myslíš, že pro nás mamka zajde?" otáže se Jáchym sourozence a na chvíli ustane v řezání.

Hugo si rukou od smůly setře pot z obličeje a ledabyle mávne k hromadě natahaných větví. "Jestli ten bunkr do té doby stihneme dostavit, tak nás ani náhodou nenajde. Takže pokud půjde kolem, tak na ni bafneme. Už teď by se v něm dalo suprově schovat a představ si, jaké to bude, až bude hotový!"

Ke klukům se donese zvuk kol jedoucích po štěrku. Ustanou v práci a mírně se přikrčí. Pod skálou projede hned několik cyklistů v přibližně jejich věku. Zvuk skřípotu štěrku najednou ustane a k bunkru dolehnou chlapecké hlasy. Kluci se přikradou ke svému pozorovacímu stanovišti a opatrně vyhlédnou. Dole na cestě zůstali stát tři jen o trochu starších kluci nejspíše z blízké vesnice. Ti najednou pohodí kola na cestě a začnou se drápat po svahu nahoru.

"Jdou dobýt naši pevnost!" zvolá vyděšeně Jáchym a začne se poohlížet po šiškách. Hugo se k němu okamžitě přidá a během okamžiku mají při ruce připravenou pořádnou dávku munice.

Salva šišek jejich nepřátele zpomalí, ale nezastaví. Musejí ji tedy opakovat, avšak ani jeden z vržených projektilů nenachází svůj cíl. Hugo vykoukne zpoza stromu a zasype nepřítele rovnou celou hromadou šišek. Tentokráte je těžké jeho salvě uhnout a jeden z útočníků dostane hned několik zásahů. Jak ale šišek vyhodil hodně najednou, údery neměly dostatečnou sílu, aby nepřítele zapudily. Ten jen zaúpí a schová se za blízkým stromem.

Jáchym svého bratra zkusí napodobit, ale když vykoukne zpoza svého úkrytu, okamžitě dostane zásah šiškou přímo mezi oči. Upustí náruč nasbíraných šišek na zem, chytne se za čelo a dá se do breku.

V ten moment zábava skončí a Hugo bez dalšího rozmýšlení vyrazí zkontrolovat svého bratra. Dole pod svahem zpoza stromů vystoupí jeden z kluků se zdviženýma rukama a zavolá: "Promiň, já fakt nechtěl. Ale to vy jste si s těmi šiškami začali. Chtěli jsme vás jen dojít pozdravit." Nato se k němu přidají i zbylí dva kluci a též se přestanou skrývat za kmeny popadaných smrků a vývraty. "Můžeme tedy za vámi?"

Hugo si jich moc nevšímá. Prohlédne bratrovi čelo a zhodnotí, že se mu jistě udělá pořádná boule. Je na ty místní lumpy naštvaný, ale měli pravdu. Ty šišky byly fakt úlet. Zakření se na fňukajícího bratra a pustí se do něj: "Proč ses nechal trefit?!" Ten se zatváří dotčeně, pak zrudne a uraženě zkříží ruce na prsou. Setře si slzy a odhodlaně se postaví na nohy.

"Jak se jmenujete?" zavolá na ně nejschopnější střelec z útočníků, který už mezitím spustil ruce podél těla a schoval si je ležérně do kapes.

"Jáchym!" odpoví mu odhodlaně mladší z kluků a o moment později se k němu přidá i jeho bratr a též se představí. Kluci se vydrápou po strmém svahu a začnou si prohlížet rozestavěný bunkr.

"Teda, fakt parádní prácička," poznamená uznale jeden z nich. "Je skoro tak dobrý jako ten náš," dodá ale rychle, když jej jeho druhové zpraží pohledem. "Jinak já jsem Pepa, a vůbec, nechtěli byste se k nám přidat? Můžeme postavit velkou pevnost společně!"

Hugo je na svou stavbu náležitě hrdý a rozhodně by ji radši vylepšoval než s někým cizím stavěl nějakou novou, ale bratr jej v odpovědi předběhne.

"Jasně! Kde ji chcete postavit?" zvolá nadšeně.

"Je to vcelku daleko," odpoví vyhýbavě jiný z kluků a pohrdavě si přeměří oba sourozence.

Avšak Pepa, který ještě stále cítí vinu za napuchlé čelo mladšího z bratrů, se nenechá jen tak snadno kamarády odbýt. "Zas tak daleko to není, Franto. Ale snazší je tam dojet na kole. Základnu jsme si postavili kousek od Starého rybníka." Pak se usměje na kamarády z party. "Tak co, vezmeme je tam?"

"No, když už jsi jim to místo vyslepičil…" souhlasí odevzdaně Franta a poslední z kluků též přikývne.

"Dáme tedy sraz u bývalého náhonu v půl druhé?" navrhne Pepa.

Hugo s Jáchymem nadšeně souhlasí a pustí se do představování svého bunkru prvním návštěvníkům. Jejich setkání však nemá dlouhé trvání. O chvíli později k bunkru dolehne hluk motoru a parta kluků okamžitě vyrazí strmým svahem ke kolům, která nechali na cestě. Jen tak tak stihnou vyklidit cestu, než kolem prosviští banda motorkářů. Když jim zmizí z doslechu, začnou na ně nadávat, mávnou na pozdrav kámošům na kopci a vyrazí dál svou cestou.

Jáchym a Hugo též nechají bunkr bunkrem a slezou na cestu. Není času nazbyt. Jestli jejich mamka nemá navařeno, budou mít co dělat, aby smluvený sraz stihli. Po cestě na chatu řeší, jak asi tak může vypadat ona pevnost, o které kluci mluvili.

***

Knižní ilustrace