Dar k výročí

Dle mého je dobré, když si partneři v klidných dobách vytvářejí záchytné body, od kterých se mohou odrazit v těžkých chvílích. A tak mě napadlo, že i tento příběh by mohl být jedním z nich – příběhem, ke kterému bychom se mohli vrátit a od kterého se odrazit v nějaké budoucí krizi.

Třeba pomůže i vám!

Ukázka z knihy:

"Rubínová svatba?" začne svůj proslov starší ze synů a pozdvihne číši se šampaňským proti světlu, jako by mimoděk chtěl zkontrolovat, jak jím prosvítají sluneční paprsky. "Až donedávna jsem nevěděl, že něco takového existuje, ale což. Tak na čtyřicet let vašeho společného života a doufám, táto, žes nezapomněl mamce pořídit nějaký ten rubín."

"Na zdraví!" připojí se všichni ostatní dospělí členové rodiny. Po nich následuje tenký hlásek čtyřletého Jiříka, který se připojí se svým vlastním pozdravem a též pozvedne svou skleničku s džusem, až trocha jejího obsahu vystříkne na stůl. To v přítomných probudí smích.

Když si sedají, oslavenkyně se podívá na manžela a poťouchle si do něj rýpne. "Tak o co, žes zapomněl."

"Nezapomněl, miláčku," odvětí její muž a strojeně se na ni usměje. "Jen mi tyhle tradice nic moc neříkají. Ale to už bys po těch všech společných letech mohla vědět."

"To už chcete přejít k dávání dárků?" otáže se mladší ze synů, který zrovna utírá džus rychle se vpíjící do ubrusu. "Máme to již všechno připravené?" otáže se bratra, předá hadr své manželce a spiklenecky na sourozence mrkne.

"No to nevím," ušklíbne se šibalsky starší z bratrů a zvedne se od stolu. "Za chvilku jsme zpátky." S těmi slovy se oba muži zvedou a ponechají u stolu zbytek osazenstva. Přesunou se o místnost vedle, zavřou za sebou dveře a vyrazí k příborníku, kde leží mobily jejich rodičů.

"Sis do táty nemusel rýpat. Tě mohlo napadnout, že se toho mamka chytne," poznamená mladší z bratrů, když jsou sami.

Starší z mužů jen pokrčí rameny a vytáhne svůj mobil, na jehož displeji se rozzáří QR kód. "Vem si mobil táty. Má tam heslo výročí svatby. Já si vezmu na starosti mámin." Když vidí, jak bratr v mysli odčítá výročí od letošního roku, řekne pobaveně výsledek nahlas a zas jiným kódem odemkne mobil, který si vzal na starosti on. Oba načtou připravený QR kód a stáhnou a nainstalují připravenou aplikaci.

"Zkoušel jsi, zdali to bude vážně fungovat?" vyzvídá mladší z bratrů, zatímco přístroje rodičů chroustají instalaci nového programu.

"Bude, v práci jsem to zkoušel na stejných verzích mobilů, jako mají naši, a fungovalo to skvěle," odpoví dotčeně druhý z bratrů. "Máš v mé programátorské dovednosti vážně malou důvěru. Hele a pojďme už. Ať tam tvá žena není s našima moc dlouho sama. To by ti taky z toho mohla pěkně rychle zcvoknout." Druhý z bratrů nic nenamítá a společně se přesunou o místnost vedle, aby mohli předat své dary. Bratři počkají, až manželka mladšího z bratrů společně s Jiříkem popřeje rodičům jako první, a pak se též přidají.

"Máme pro vás tak trochu netypický dárek, ale pevně věříme, že vám oběma přinese mnoho radosti," pronese mladší z bratrů slavnostně a pak dodá tajemně: "Strom je tak silný, jak jsou silné jeho kořeny." Zašátrá v kapse a podá tátovi jeho vlastní mobil.

"I já se přidávám s přáním," poznamená druhý syn a předá mamce zas její mobil.

Oslavenci se na sebe nechápavě podívají a začnou si prohlížet své mobily snad v domnění, že najdou nějakou polepku či nový obal. Nic nového však nenaleznou a své tázavé pohledy stočí k synům.

"Doporučil bych je zapnout," vysvětlí s úsměvem starší ze synů a prstem naznačí, jak by on mobil zapnul.

"To jsou mi ale móresy," pronese naštvaně mamka. "Já se s ničím novým učit nebudu!"

"Ale no tak," pustí se do ní její muž. "Aspoň to zkus!" Sám mezitím mobil zapne a uvědomí si, že má na ploše o ikonku více. Je na ní velké červené srdce připomínající broušený rubín. Pohlédne na staršího syna, a když vidí, že kývne, tak na ni klikne. Na displeji se promítne šipka a symbol kroků. "Co s tím mám jako dělat?"

"Funguje to jako hra Samá voda. Prostě běž ve směru, který ti ta šipka ukazuje a ono ti to pak řekne jak dál," poradí mu starší ze synů.

Muž se zvedne a udělá pár kroků k oknu. Náhle mu na displeji vyskočí hláška, kterou přečte nahlas: "Cíl máte na dosah. Přepnout do rozšířené reality?" Znovu pohlédne na staršího syna a pak na svou manželku. Klikne na nabízenou možnost a zapne se mu foťák. Zvedne mobil výše, aby se podíval po místnosti, ale ničeho krom nějaké šipky levitující ve vzduchu si nevšimne. Chvíli ji pozoruje a pak se usměje na syna. "To je všechno?" otáže se a snaží se skrýt mírné zklamání.

"Musíš tím směrem namířit objektiv, tati. Aplikace potřebuje rozpoznat rohy místnosti," poradí mu starší syn.

"Dej to sem!" rozkáže jeho žena a vezme mu mobil z ruky. Prohlédne si šipku a pak následuje synovy pokyny. Na displeji se náhle objeví starý gauč a na něm spatří celou rodinu, jak společně slaví Vánoce. Zvedne oči z displeje a chvíli nevěřícně pozoruje místo, kde nyní stojí almara. Znovu pohlédne na displej a na tváři se jí vykouzlí úsměv.

"No vážně. To jsme my!" skoro až vzkřikne otec, sledující svůj mobil v manželčiných rukou. "Jak jste to dokázali?" Místo odpovědi se k nim přihrne malý Jiřík, aby se taky podíval, a začne se sápat na babičku.

Starší se synů se už už chce rozmluvit o tom, jak to vytvořil, ale pak se jen usměje a vysvětlí: "Ne všechna místa, která jsou v té aplikaci, jsou tak snadno dostupná. Však uvidíte!"

Oslavenkyně dosti neochotně vrátí mobil manželovi, který jej ukáže vnukovi, a společně se jdou podívat na tváře omládlých členů rodiny z blízka. Sama si vezme svůj mobil, chvíli přemýšlí, zdali jej taktéž nezapne, ale pak jej odloží a začne se věnovat návštěvě. Zbytek oslavy proběhne jako každá jiná rodinná sešlost. Povídají si o životě, co se komu událo, a nakonec skončí u problémů s malým Jiříkem. Pak se rozloučí a návštěva se odebere domů.

***

Knižní ilustrace