Kocour

Už bylo pozdě. Noc byla tichá a pustá. Bylo slyšet jen rychlé klopýtání mladého muže. Jeho krok byl nestálý, chvílemi i utichal. Byl unavený, celý den tvrdě pracoval a autobus mu ujel. Touto dobou to nejezdilo moc často a čekat na další spoj už nechtěl. Nejspíš by usnul na zastávce a probudilo by jej až ranní slunce. Těšil se domů, a tak vyrazil pěšky, i když věděl, že to bude dlouhá cesta. Opřel se o kmen uličního stromu a snažil se znovu chytit dech. Poslední dny toho moc nenaspal. V práci musel odevzdat jeden důležitý projekt a nechtěl šéfovi dávat záminku k vyhazovu. Už tak dělal dost chyb, a kdyby se mu nepovedlo onen projekt odevzdat...

Napřímil se a zahleděl do temné oblohy. Hvězd nikdy nebylo vidět na obloze moc, ale těch pár, co dokázaly prorazit městský smog, znal velmi dobře. Dodalo mu to sil a vyrazil dál. Chladný vzduch zahnal palčivou bolest hlavy a přinesl mu klid. Šel klidně, už se nesnažil popobíhat, stejně tím moc času nezískal. Kroky začaly kopírovat tep jeho srdce a čas ubíhal rychle.

Jeho pozornost upoutala poblikávající lampa, skrytá pod korunou letitého stromu. Světlo ozařovalo malé květy, které ale nenesly žádnou vůni. Přišel blíže a spatřil, že se pod stromem nachází stará lavička. Sedl si a zahleděl se do koruny stromu. Zavřel oči a cítil, jak se mu vracejí vzpomínky na jejich prvního domácího mazlíčka.

Byl to krásný černý kocour. Rád lezl do výšek a pozoroval celou rodinu shora, jako by si připadal, že jí celé vládne. Někdy tomu tak možná i bylo. Jednou jej však přejelo auto. Sousedé říkali, že jej onen řidič ještě živého hodil do kanálu.

Muži se začala vracet bolest v hlavě. Měl pocit, jako by jej tam tlačil střep, ale odkudsi zevnitř. Byl rád za blikající lampu, která mu nedovolila usnout. Někde uvnitř ale cítil, že právě ona mu tu bolest probouzí.

Vtom se ozvalo prasknutí a světlo zhaslo nadobro. Muž otevřel oči a zahleděl se na ještě žhnoucí drátky mizející ve tmě. Zdálo se mu, že drátky poskočily a přemístily se na strom. Připadaly mu jak dvě žhnoucí kočičí oči. Zahleděl se do nich a bolest, která jej ubíjela, ustala. Místo ní se mu kdesi v mysli uchytil ledový pocit. Sám jej nedokázal popsat, ale cítil, že jej už neopustí.

Prudce zamrkal a zvedl se. Cítil, jak se mu trochu zatočil svět, opřel se o lavičku a jen tak tak nespadl. Stále hleděl do žhnoucích očí skrytých ve větvích. Ty jen mrkly a zmizely. Muž si protřel oči, ale už nic nespatřil. Chvíli jen tiše stál, pak se otočil a vydal se dál po své cestě. Měl pocit, že jej někdo nebo něco sleduje. Několikrát se ohlédl, nic však nespatřil.

***

Domů přišel okolo třetí hodiny. Znaveně za sebou zavřel domovní dveře a vyrazil po schodech do prvního patra, kde měl byt. Moc jej netěšilo, že zítra ráno mu opět začíná šichta, ale po těch letech se s tím již nějak smířil.

Neušel ani pár schodů, když uslyšel, jak jejich kocour prochází kočičími dvířky. Prvně se tomu jen v duchu zasmál, ale pak se zarazil. Jejich kocour byl již přes deset let mrtvý a doma žádná dvířka pro kočky neměli. Prudce se otočil a zůstal stát naprosto zkoprnělý na místě. Jejich kocour byl doma, ale už nevypadal tak, jak si jej pamatoval. Byla to chodící zdechlina. Nedokázal ani vykřiknout, dopadl na zadek a po čtyřech se začal drápat do schodů. Brzy se otočil a poslední schody bral po třech. U dveří do bytu se pokusil vytáhnout klíče, ale vypadly mu z roztřesených prstů. Nechal je na zemi a začal bušit na dveře. Nedostávalo se mu slov, a tak jen sípal. Rány brzy probudily jeho ženu, která mu přišla otevřít. Vpadl dovnitř jako smyslů zbavený a dveře rázně přibouchnul. Pak se sesunul na zem a schoulil do klubíčka.

Jeho žena zprvu jen nechápavě zírala, pak se vrhla ke kukátku a snažila se dopátrat důvodu podivného chování svého muže. Když se jej ptala, kdo jej pronásledoval, nebyl schopen odpovědi.

Brzy zmizel ve sprše a přišel až po velmi dlouhé době. Jen se chladně omluvil a řekl, že zítra nepůjde do práce. A ona by jej měla omluvit...

Žena s ním souhlasila, a když viděla, jak unaveně spadl do postele a okamžitě usnul, už se ani nesnažila vyzvídat.

***

Probudil se až po poledni. Přišel do jídelny, kde na něj čekal lístek se vzkazem. Stálo na něm, že jídlo má v lednici a že šéf o dovolené ví. Prý pošle nějakou menší práci do mailu. Muž pocítil podivné mrazení na zátylku. Poškrábal se na hlavě, ale nedokázal se toho zbavit. Nějak se mu opět vybavily ty oči z minulé noci. Rázně vstal od stolu. Kdesi z dálky se ozvalo škrábání na dveře. Bylo tiché, ale neodbytné. Muž se začal nervózně procházet po místnosti a oči mu těkaly po všech temných koutech v bytě. Uvědomil si, že se mu třesou ruce. Opět se posadil a zahleděl se směrem ke vstupním dveřím. Když nabyl odvahy, vydal se tím směrem a nahlédl přes kukátko. Spatřil jej. Škrábal na dveře a netrpělivě mňoukal. Jeho kožich byl napůl shnilý a místy mu vystupovaly kosti. Oči měl vpadlé, ale žhnuly mu jako minulého večera. Upřeně se na něj zahleděl, takže muž musel o krok ustoupit a všechna odvaha se vytratila. Sedl si zpět na židli v jídelně a čekal. Den se krátil a brzy uslyšel, jak někdo otevírá dveře. Chtěl vykřiknout, ale něco mu v tom zabránilo.

Když se dveře otevřely, uslyšel známý dusot malých nožiček s drápky po dlažbě. Trhnul sebou, a když spatřil onoho černého tvora, vyděšeně jej sledoval. Pak po něm hodil vázu a utekl do ložnice, kde se zamkl. Slyšel, jak něco škrábe na dveře. Nedokázal s tím bojovat, zacpal si uši, ale škrábání nechtělo ustat. Brzy jej však přehlušilo bušení na dveře a vyděšený hlas jeho ženy.

Pustil ji dovnitř, až když mu slíbila, že onen kocour zůstane venku. Neochotně souhlasila. Nevěřila mu a odešla do jídelny onu kočku najít. Nechala však dveře otevřené. Brzy jimi do místnosti přikráčel kocour. Muž sebou trhl a zavadil o noční lampičku, která spadla na zem a zhasla. Žena polekaně vzkřikla, snad přitom uslyšela i vyděšené kočičí mňouknutí. Přiběhla do ložnice a ve světle přicházejícím z chodby spatřila, jak se její muž krčí v koutě a rukama si chrání obličej. Pokusila se jej pohladit, ale uhodil ji. Vykřikla a utekla. Po několika dnech zde již nemohla žít a odjela k rodičům. Její muž zůstal v bytě sám.

***

Vrátila se až po týdnu. Našla svého muže, jak sedí v jídelně a tupě hledí do kouta. Pomalu k ní zvedl skelný pohled a trpce se usmál. Hladil cosi ve své náruči. Chtěla rozsvítit, ale světlo nefungovalo. Uvědomila si, že všechna světla v místnosti jsou rozbitá.

Muž se sehnul k onomu tvoru, co mu ležel v klíně, a něco zamumlal. Pak jej položil na zem a vstal. Onen tvor vypadal jako stín kočky. Když ji ale spatřil, okamžitě se vytratil. Sama nedokázala říct, zda byl skutečný. Její muž ji objal a zašeptal: "Viděla jsi jej? Když je tma, tak je překrásný!" Odtáhla se od něj a ustoupila ke dveřím. Měl oči jako šílenec a bylo z něj cítit shnilé maso. Prudce se otočila a utekla do noci. Nikdy na ten večer nezapomněla a nikdy se již nevrátila.

***

Jednou jí přišla zpráva, že její muž umřel. Když jej pohřbívali, tak měl na rukou zřetelné stopy po kočičích drápech. Dokonce i lékař napsal do ohledací zprávy, že zemřel na otravu krve způsobenou kočičím škrábnutím. U něj doma však žádnou kočku nenašli. 

Audionahrávka