Čarovný kuchař

Po světě běhá habaděj podivných existencí. Nebo tedy aspoň já je potkávám skoro každou chvíli. Třeba když se nad ránem vracím temnými uličkami z hospody domů či jen tak sedím v parku a nějaký ten vobejda si se mnou přijde popovídat. Je tu ještě ta možnost, že tyto entity z nějakého důvodu přitahuji, ale pak vůbec nechápu proč. Ovšem na tom nesejde, prostě mi lezou do života víc, než je zdrávo.

Jak mám tedy zařídit, aby se mi tyto osoby vyhýbaly? Zůstávat jen zavřený doma mě nebaví, a jakmile vystrčím paty z baráku, hned se na mě nějaká z těchto prapodivných bytostí nalepí a chce se mnou sdílet své trampoty. Nakonec jsem přeci jen našel řešení. Stát se šílenějším, než jsou ony, a postarat se o to, aby se mě pořádně bály. Jenže to se lehko vymyslí, ale špatně realizuje. Dlouho a svědomitě jsem o tom přemítal, dokud mě cosi neosvítilo. I když nejspíš to byl lustr, který jsem jednoho večera rozsvítil.

Stanu se čarodějem! To víte, takový čaroděj je všemi ctěn a všichni se mu radši klidí z cesty. Je totiž z podstaty své nesmírné moci přinejmenším nebezpečný sobě a svému okolí. Jenže stát se správným čarodějem je poměrně náročné. Musíte sehnat někde nějakou čarodějnickou univerzitu, či mít prostě přirozené vlohy na kouzlení. No, čarodějnickou univerzitu se mi vystopovat nepovedlo. Asi se pomocí kouzel skrývá před světem. Takže jsem se musel spolehnout na své latentní čarodějnické nadání.

Ovšem takový čaroděj musí i jako čaroděj vypadat, jinak by si jej kdekdo mohl splést s potulným šejdířem či klaunem. Ušil jsem si velký špičatý klobouk a župan použil místo čarodějného pláště. V lese si našel pořádnou větev a trochu ji upravil svým potřebám. Pak jsem se vrhnul na psaní čarodějných knih. Správná čarodějná kniha, tedy aspoň jak jsem vyrozuměl z filmů s čaroději, musela být co nejsložitější, aby nikdo nemohl realizovat nic, co je v ní napsáno. Jinak by přišel na to, že je falešná a mohl by si myslet, že i její pisatel je šarlatán. Též jsem vykoumal, že čím neznámější dílo je, tím je tajemnější. Navíc je fajn, když je bohatě ilustrováno. Jen mě vůbec nenapadalo, o čem psát, a tak jsem toho po chvíli nechal.

Stále mi ale přišlo, že mi něco chybí. Místo pokusů o psaní jsem zkoukl pár dalších filmů s čaroději a brzy mi to došlo. Bylo to nějaké zvíře.

Vyrazil jsem tedy do parku chytit pěkného havrana. Jenže ty černé slepice se mě z nějakého podivného důvodu bály a vzhledem k tomu, že mé počínání přilákalo bandu bezdomovců, kteří mě pobaveně pozorovali, jsem toho radši nechal a vyrazil do blízkého starožitnictví. Koupil jsem si tam havrana vycpaného, přidělal si jej na hůl a chodil tak po městě. Jenže každý se se mnou chtěl fotit a nepřišlo mi, že by mé snažení přinášelo nějaký úspěch.

Musel jsem na to jít jinak. Budu potřebovat kočku, a to pokud možno černou. Tu však vycpanou ve starožitnictví neměli, takže mi zbyla jediná možnost. Budu si ji muset někde odchytit.

Když jsem se vracel zpátky, musel jsem projít parkem, kde sedělo několik bezdomovců. Jakmile mě spatřili, začali na mě cosi pokřikovat a zdálo se, že se se mnou chtějí paktovat. Vykasal jsem si svou róbu a dal se na útěk.

Ovšem netrvalo to ani moc dlouho a štěstí se na mě přece jen usmálo. Před barákem jsem spatřil kočku černou jako uhel. Srdce mi hned zaplesalo. Jenže se ke mně moc neměla. Jakmile jsem ji chytnul za ocas a chtěl si ji odnést domů, jen zasyčela, sekla mě a zdrhla k sousedovi. Inu, zdá se, že na to budu muset jít sofistikovaněji.

V přítmí své čarodějné pracovny jsem kul své černokněžné plány. Byla to tak trochu půda mého domu, ale postačovala dokonale. Vybavil jsem si ji haldou svíček a vystříkal ji starými deodoranty, takže to tu prapodivně páchlo po zakázaných rituálech, a na závěr jsem do středu místnosti umístil svého věrného společníka, kterým nebyl nikdo jiný než vycpaný havran.

Zakručelo mi v břiše a tehdy mi to došlo. Kočku si přilákám přes jídlo. Koupil jsem si v obchodě horu masa a pustil se do vaření. Zkoušel jsem nejrůznější postupy a metody a vše pečlivě zapisoval do své čarodějné knihy. Jídlo jsem vždy položil na talířek a podstrčil pod plotem k sousedům, kde se vyvalovala ona černá kočka. Ze začátku jí mé kulinářské dovednosti moc neoslovovaly, ale brzy jsem své umění zdokonalil. Nakonec už nečekala za plotem, nýbrž u dveří mého domu. Jednoho dne mi vlezla oknem dovnitř, uvelebila se mi vedle misek a nezdálo se, že by se jí chtělo zpátky. Ten den jsem jí uvařil podle svého nejnovějšího receptu. Měli jste ji vidět, jak se olizovala.

Jenže trampoty na sebe nenechaly dlouho čekat. Na chvíli jsem kočku spustil z očí a hned mé nepozornosti využila. Vrhla se mi na havrana a rozcupovala jej na kousky. Moc mi to ale nevadilo. Přece jen jsem získal lepšího společníka, než jakého jsem měl doposud.

Přišel večer, a když jsem se chtěl pustit do vaření magické kočičí večeře, tak se ozval zvonek. Vyrazil jsem ke dveřím, ale pak jsem se zastavil. Vzal jsem si klobouk, hůl a zapnul si župan. Otevřel jsem dveře a spatřil souseda.

"V-vrátíte mi prosím kočku?" vykoktal naprosto vykolejený soused.

Kočka asi tušila, že je o ní řeč, a tak vykoukla zpoza dveří. Otřela se mi o nohu, a když se k ní její starý majitel sehnul, zasyčela a zmizela v přítmí pokoje. Zvolal jsem tedy: "Neprojdeš dál!", bouchl holí do země a zavřel udivenému sousedovi dveře před nosem. Podruhé už nezazvonil.

***

Bylo opravdu neskutečně příjemné být čarodějem. Všichni ze mě měli respekt. Kočka mi dělala milou společnost a na udivené pohledy kolemjdoucích jsem si zakrátko zvykl. Nikdo mě už na ulici nezastavoval a neotravoval. Jen finance mi pomalu, ale jistě začaly docházet.

Jednoho dne jsem se rozhodl k riskantnímu kroku. Zašel jsem do nakladatelství a navrhl jim vydání své čarodějné kuchařky, kterou jsem po celou dobu tak pilně vylepšoval a zdokonaloval. Rozhodl jsem se ji vydat s titulem Jak vařit pro čarodějova chlupatého společníka. V nakladatelství mi zprvu moc nevěřili. Ale to víte, charisma zarostlého čaroděje na ně udělalo dojem, a tak jsme si nakonec plácli.

Od té doby problém s financemi nemám. Sem tam někomu podepíšu svou kuchařku, která se mezitím stala naprostým bestsellerem, a mám pocit, že jsem se stal opravdovým čarodějem, jak jsem si celým srdcem přál.