Život bohéma
Stal jsem se bohémem,
stal se chtě nechtě,
tak jsem teď nezkrotným problémem
skvostné moderní šlechtě.
Po vzoru Moneta, Maneta
chovám se skoro jak Villon,
rozhodně nejsem jen asketa,
život můj zuří jak cyklón.
Stejně jak život svůj Verlaine,
marním jej nad sklenkou moku,
přes míru opitý a kouřem halen
-takto až do konce věků.
"Láska co v srdci kvetla kdys"
Myslím, že Gellner napsal ta slova.
To mého žití, můj je rys,
to jsou ona slova lvova.
V život náš přestal věřit jsem,
vždyť přeci nemá to cenu.
Stanu se radši hnaným psem,
před osudem zlým se křížem klenu.
Myšlenky jak kdyby psal....
všemocný Morgenstern sám.
"Umár, umár" -je to jen klam.
Radši to psaní už vzdám.
Chtěj jsem tu napsat autory,
však se mi sem všici.
jenž všípili mi své názory,
byli mou inspirací, mou intuicí.
Brakebein