Pouť do Santiaga de Compostela 2.0

Po letech jsme se s Bárou rozhodli vyrazil na další poutní cestu. Naše kroky tentokrát povedou do Santiaga de Compostela, avšak nyní už z Prahy. Tato cesta nebude úplně typická - bude se jednat o sérii malých výprav, díky kterým se budeme neustále přibližovat našemu cíli. Zážitky z těchto malých dobrodružství bych rád průběžně sdílel na tomto webu.

Pokud vás bavily Zápisky z našich předchozích cest, pevně věřím, že vás potěší i tato tvorba a doufám, že i někoho vybídne k vlastnímu putování.

Prolog

Jakmile jednou okusíte volnost, kterou poutnictví nabízí, těžko se vrací do šedi pracovních dní.

Prodrat se davy turistů shluklých okolo zbylé části staroměstské radnice nebylo vůbec snadné. Nikdo z přihlížejících se nechtěl nechat vystrčit z ukořistěného místa, ze kterého se chtěl kochat bandou postaviček, které co nevidět měly začít skotačit nad ciferníkem pražského staroměstského orloje. Těžko říci, zdali přihlížející měli tušení, co vše ciferníky ukazují, či se sem přišli jen vyfotit na své sociální sítě pro zvýšení tlaku závistivých sousedů. Proklouzl jsem kolem a vstoupil do informačního centra. Zde jsem si již podruhé koupil poutnické průkazy, neboť ty první jsem zapomněl doma a chtěl jsem je věnovat své drahé ženě k narozkám, které jsme ovšem měli slavit ve Frýdku a ne v Praze. Už nebyl čas se vracet, a tak jsem se musel uchýlit k této lsti. Ale aspoň budeme mít více místa na razítka - každý bude mít credencialy (poutnické průkazy, do kterých se sbírají razítka z cesty) dva. Na požádání jsem dostal i brožurku s mapičkou a nabídli mi i razítko - to jsem ale odmítl. Chtěl jsem, abychom si to orazítkovali v první den naší pouti.

Předání poutnických průkazů Báře k narozkám vyvolalo smíšené emoce, zvláště u našich rodičů, ale doufám, že vesměs byly pozitivní. Nyní už stačilo naplánovat první dny cesty a vyrazit!