CEDOFAN

Marise a obří diskokoule

Harry Potter

Představte si diskokouli. Větší, asi tak s průměrem eifellofky.Teď jí obraťte naruby. Ano, to znamená vnějškem dovnitř a vnitřkem ven.No a teď si představte, jak to vypadá uvnitř. Představte si, že se vznášíte zhruba uprostřed a kolem vás všude září obdélníková světla, která vás obkličují v neproniknutelné kouli.Je to dost pošahaná představa, že jo?Uprostřed jedné takovéto naruby obrácené obří diskokoule se jednoho krásného dne ocitla i jedna dívka. Neměla tušení, jak se to stalo. Prostě ji jednou něco uneslo z jejího normálního (tedy, pro ní normálního) života. Asi byste řekli, že jí to vyděsilo. Koneckonců, kdo by nebyl překvapený, kdyby se uprostřed oběda ocitl na takovém divném místě? Odpověď na tuhle otázku zní: ona."Jéééééé!!! Tady je ale světýlek! Vidíš to taky, Jéňo?" Zeptala se nadšeně a doširoka otevřenýma očima zírala na úkaz, který se rozprostíral všude kolem ní."Ne. Zapomněl jsem otevřít oči," odpověděl jí nelidsky vysoký hlas, asi jako když se normální člověk nadechne hélia. "Pááni, máš pravdu, Marise, to je neskutečný!" Dodal, když otevřel oči.Abyste si to lépe představili, ten vysoký hlas nepatří Alvinovi ani žádnému jinému chipmunkovi, ale docela normálnímu morčeti. A ano, doopravdy zapomněl otevřít oči.Marise, totiž ta neúměrně dětinská dívka, pohodila svými zelenomodrými či modrozelenými vlasy a dál se rozhlížela kolem dokola. Tolik světýlek jí přímo fascinovalo, asi jako ohňostroj.Potom se vydala blíž, aby si je mohla prohlédnout zblízka. Přitom sama netušila, jak se vlastně dokáže ve stavu beztíže tak dobře pohybovat. Nejspíš k tomu využívala nějakou ze svých nadpřirozených schopností."Tak mě napadá, co je vlastně tohle místo zač? A jak jsme se tady ocitli?" Začal uvažovat Jeník, který se už vzpamatoval z počátečního šoku. Jen pro pořádek, to morče bylo po většinu času normálnější než Marise, jen mělo občas drobné výpadky. Jeho paničku takové přízemní dotazy ale zrovna dvakrát nezaujaly."Co já vím? Třeba nás konečně vyhmátla FBI a rozhodla se nás uvrhnout do stavu věčné halucinace," řekla jakoby nic Marise, zatímco plula vzduchem a počáteční nadšení z ní začalo vyprchávat. Propadala se do své obvyklé pasivity."Proč by to kua dělali?!""Pamatuješ, jak jsem se nabourala do jejich internetových stránek a zjistila, že tají existenci mimozemšťanů a přitom vlastní obrovské množství jejich pokročilé technologie?""Myslíš www.alza.cz?""Přesně!""Máš pravdu, ty nám to mohli udělat. Ale co když to není halucinace? Co když to je doopravdy? Co když jsme nějakým záhadným způsobem objevili novou dimenzi? Nebo co když jsme se přemístili do vesmíru? Co když jsme objevili něco, co nedokáže lidský mozek pochopit? Co když si zahráváme s nadpřirozenem tak děsivým, že se nám z toho vypaří mozek ušima? Nebo co když se odsud nikdy nedostaneme? Není tu jídlo, pití, nic! Umřeme tady hladem!!!""Dáš si trochu bramborového salátu? Já ho nejím.""Vždyť říkám, že tady nic ne..." Jeník se zarazil, když mu došlo, že Marise drží v rukou mísu se salátem a z pusy jí trčí kachní stehýnko, pěkně dozlatova opečené, správně promaštěné tak, aby maso nebylo příliš suché a mělo tu správnou chuť. A s křupavou kůžičkou."Tak dobře, dám si. Ale jen proto, aby nebyly zbytky," souhlasil Jenda a nabídl si. "Mimochodem, kdes to vlastně vzala?" Dodal."Ále, válelo se to tamhle na stole," odpověděla Marise a ukázala oním chutným, propečeným, šťavnatým stehýnkem na jedno z obdélníkových světel. Jeho plocha nevydávala jenom obyčejné světlo, ale zobrazovala nějakou vydatnou hostinu. Jako televize. Ostatně při bližším pohledu vypadal každý obdélník jako obrazovka televize. Jakoby se ocitli v electrowordu. Ale každá ukazovala jiný obraz, který se měnil jako film.Marise i Jéňa se usadili ve vzduchu jako na pohovce, cpali se stehýnkama a bramborovým salátem a zírali na obrazovku, ze které si ono jídlo vypůjčili. Na ní se odehrával příběh o jistém brýlatém černovlasém chlapci, který navštěvuje kouzelnickou školu.Po deseti minutách se ozvala Marise: "Tak mě napadá, já ten příběh znám! To je Witch, že jo?""Řekni mi, jakým způsobem ti to může připomínat Witch? Jméno Harry Potter ti nic neříká?""Jo, to je ten brýlatý černovlasý kluk, co navštěvuje kouzelnickou školu, že jo?""Ano.""No? A co ten s tím má co společnýho?""Ale nic, jenom tenhle příběh je o jediným synovi jeho rodičů.""Páni..." Užasla Marise a znovu se zahleděla na obrazovku. Na ní se právě onen brýlatý chlapec účastnil společně se svými kamarády své první hodiny létání na koštěti."Jéé! Já chci taky umět létat!" Vyhrkla a oči se jí zalily nadšením. Vzápětí, než stačil Jeník cokoliv říct, se vrhla na obrazovku a prošla skrz ní, jako kdyby to byla jen projekce do vzduchu. Její morče jen obrátilo oči v sloup a prošlo za ní, jakoby to dělalo každý den.Vzápětí se ona podivná dvojice ocitla na prostorném, trávou a dalšími rostlinami porostlém prostranstvím. Děti rozestavěné do dvou řad se tu snažili přimět svá košťata, aby jim vlétla do ruky."Kde všichni ty košťata vzali? To už žádný nezbylo?" Rozhlížela se kolem Marise a do hlasu se jí vetřel zoufalý podtón. Tak moc se chtěla prolétnout na koštěti."Neboj, já ti nějaký obstarám," konejšil ji Jeník."Vážně? Seš doopravdy kámoš, víš?" Usmála se Marise a přátelsky ho pohladila po hlavičce.Mezitím už všichni malí kouzelníci získali svá košťata a na pokyn profesorky na ně nasedli."...Až teď zapískám, všichni se pořádně odrazíte nohama od země. Držte svá košťata rovně, chvíli se vznášejte ve vzduchu, pak se mírně předkloňte a postavte se. Na můj povel - tři, dva..."Ve chvíli, kdy pískla, strčil Jenda do koštěte jednoho nemotorně vyhlížejícího kluka dost silně na to, aby se vznesl. Chlapcovo nadání pro sport a gravitace zařídila zbytek. Za chvíli se už válel na zemi a koště se sneslo spokojené Marise přímo do rukou."Tak na co čekáš? Vzhůru do oblak!" Pobídl ji Jéňa a Marise neváhala. Po chvíli se už oba vznášeli ve vzduchu a křižovali vzduch nad hlavami studentů, kteří se asi dostali do nějaké hádky. Najednou jeden vzlétl do vzduchu."Copak je, Pottere? Sem si za mnou netroufneš, co?" Další student vzlétl do vzduchu."Jupí! Zahrajem si hru kdo spadne prohrál!!!" Vypískla nadšeně Marise a namířila své koště přímo na létajícího blonďáka. Ten její útok nečekal a spadl."Ach ne!!!" Vykřikla hlavní postava příběhu, tedy ten černovlasý kluk. Vzápětí se vrhl dolů střemhlavým pádem."To je blbec, asi tu hru nepochopil," řekla Marise, "No nevadí, aspoň jsem vyhrála," dodala ještě samolibě a slétla na zem.Mezitím se hlouček vyděšených studentů shlukl kolem Malfoye, který byl zjevně na pokraji smrti. Většinu kostí měl zpřeráženou a tekly z něj potoky krve."Je v pořádku?" Neslo se davem šuškání, až se Harry napřímil a na celé prostranství zakřičel: "Je to dobrý! Nerozbil se!" A pozvedl k nebi malou skleněnou kouli.Dav zajásal a všem se ulevilo.To ale nebyl konec potíží. Ze dveří vyběhla nějaká přísně vyhlížející profesorka."Harry Potter! Za mnou! A vy také!" Ukázala na Marise.

***

Marise s Jeníkem se procházeli po hradě. Protože se kolem nic zajímavého nedělo, snad kromě hodin přeměňování, hodin kouzelných formulí, kde se učili levitační kouzla, hodin lektvarů, kde míchali čarovné lektvary, hodin obrany proti černé magii, hodin astronomie a spousty dalšího, upadala Marise do svého pasivního režimu. Takhle po chvíli zabloudili do nějaké pavučinami zarostlé chodby, která se zjevně dlouho nepoužívala. Najednou dovnitř za nimi vešla trojice nějakých dětí, které, nejspíš polekáni kočkou, začali utíkat. A než stačila říct Marise nebo Jéňa jediné slovo, strhli je ti haranti do nějakých dveří."Filch je pryč," řekla Hermiona."To mě nezajímá. Proč jste mě sem zatáhli?" řekla Marise znuděným tónem."Nemáme tu co dělat, nesmí se sem! Měla bys být ráda, že jsme tě zachránili před školním trestem!" Odsekl Ron."Jo, tak to je zajímavý," zamumlala a zívla."Koukejte na to!" vyhrkl hlavní hrdina příběhu a s notným strachem zíral na tvora, který doteď poklidně spal před ním.Tříhlavý pes se pomalu napřímil, každá jeho hlava zívla a ukázala tak dlouhé tesáky schopné rozsápat člověka na kousky. Ohnivé oči beze slitování se upřely na nevítané návštěvníky a čumáky se zkroutily do děsivého vražedného výrazu, který odhaloval již výše zmíněné zuby. Z tlam se rozeznělo hluboké trojité zavrčení jako slova slibující děsivou smrt. Děti zaječely."Náá, čičičiči," přerušila atmosféru Marise a přišla k psovi s na taženou rukou."Vždyť tě zabije! Uteč!!!" Vykřikla Hermiona, ale Marise už hladila obludu po čumáku. "To není kočka, ale pes! Čičiči nebude fungovat!"Až teď si Marise uvědomila svou chybu. Vážně, byl to pejsek, ne kočička. To má z toho, že nedává ve škole pozor.Pes s hrozivým řevem vystartoval a jen taktak neurafl Marise ruku. Potom se vrhl po dětech, které se rozutekly. Zvíře jim teď odřízlo únikovou cestu."Co budeme dělat?!" Křičeli všichni zoufale, kromě Marise, které to bylo jedno a kromě Jeníka, který si dal dvacet."Co ječíte? Jsme ve filmu a vy jste hlavní postavy, stejně se vám nemůže nic stát," řekla lehce nepřítomně Marise, kterou už situace vážně nudila a přemýšlela o návratu do diskokoule.Obluda se vrhla dopředu a ukousla černovlasému klukovi ruku."Aha, tak může," konstatovala Marise, zatímco všichni křičeli."On nás zabije! ZABIJE!!! Kéž bychom ho dokázali jakkoli obejít, zkrotit, zklidnit, klidně i zabít!""Vy ho chcete zklidnit?" Otázala se Marise."Samozřejmě, prostě cokoli, jen ať nás nezabije!""Aháá, tak to jste měli říct dřív," řekla znuděně a vytáhla odnikud mrtvého medvěda. "Tady máš, dej si nášup," řekla psovi, jakoby mluvila na miminko."Kdes to vzala?!" Vyhrkl Ron."To máš fuk. Ale myslím, že se jmenoval Pú."Vzhledem k tomu, že Harry Potter přišel o ruku, nemohl hrát v nějakém zápase. A protože to byla podle těch zbylých dvou její vina, hrála tedy Marise místo něho chytače v oné hře. Jí samotné to přišlo spravedlivé, koneckonců tehdy to místo nabídla McGonagalová jemu, a i když ona taky seděla na koštěti poprvé, jenom jí zmlátili rákoskou zvanou Wood.Tak se Marise společně s nyní již vyspinkaným Jeníkem ocitla v šatně jednoho týmu."Máš strach?" Zeptal se kapitán."Ne, proč?" Opáčila Marise, která se ještě nedostala ze své znuděné nálady.""No..." Začal mírně překvapeně kapitán. "Je to tvůj první zápas ve famfrpálu.""Vážně? A co je to famfrpál?" Zeptala se Marise, kapitán se ale jen pousmál, jakoby to byl vtip. Potom ale už museli nasednout na košťata a vzlétnout. Hra začala.Padal jeden gól za druhým, ale Marise to bylo dost dobře jedno. Popravdě neměla tušení, co se kolem ní děje, ale to jí nijak neznepokojovalo. Koneckonců, takový pocit měla celkem často."Hele, Marise? Neměla bys něco dělat?" Zeptal se nervózně Jenda."Proč?" Nechápala Marise. Utkání jí už začínalo patřičně nudit. A když jí z koštěte málem srazila jakási dělová koule, byla to poslední kapka. "Tak jo, už mě to nebaví. Jdeme domů," prohlásila a zamířila dolů."Tak to teda ne!" Rozčílil se Jenda a škubl koštětem, takže zamířilo zpátky nahoru. "Napřed jim zneškodníš hráče a potom, když máš zaujmout jeho místo, se rozhodneš jít domů! To teda pěkně sabotuješ tenhle film!""No a? Je to film, ty lidi se s tím nějak vypořádaj," pokrčila rameny Marise a nasměrovala koště dolů."Sabotérko! Říkám, že tady zůstaneš a budeš hrát!""Vždyť a ni nevím, jak se tahle hra jmenuje.""To je jedno, ty jí vyhraješ!""Poslyš, ty občas říkáš vážně nelogický blbosti.""Od tebe to sedí."Jenom pro pořádek, pokaždé, když promluvili, škubli koštětem směrem, kam chtěli jet.

"Musím si koupit balení žížalek od JOJO, až tenhle předem rozhodnutý zápas skončí. A když už budu v obchodě, mohl bych si koupit ten šampón, který mi už od narození chybí. Ale mám peníze jenom na žížalky, jako obvykle. To je jasná volba, žížalky opět vyhrály," mumlal si jistý profesor s mastnými vlasy, nepřítomně hledící na dění na hřišti.

"Ach můj bože! Snape se snaží zaklít to koště!" Vyhrkla jistá dívka."Dej mu co proto, Hermiono!" Podpořil jí Ron.A tak Hermiona podpálila Snapa.

Přetahování skončilo. K Jéňovu překvapení mu na jeho poznámku o zelenomodré či modrozelené paruce Marise neodpověděla. Což bylo neobvyklé, protože si na své přírodní pokrývce hlavy dost zakládala. Možná to bylo proto, že se dávila. Ve strachu, že by mohla někoho trefit, jí nechal Jenda slétnout na zem.

"Tak to je profík! Ta holka určitě spolkla Zlatonku, když sebou házela ve vzduchu," vyhrkl Ron.Trávník skropila sprška nevábně páchnoucí tekutiny."Beru zpět, co jsem řekl," zamumlal Ron.Nebelvír byl zklamán. Marise zjevně jako chytač nestála za nic. Ale potom...Na vršek Marisinýho koštěte dosedl létající zlatý míček."To je divná věc," prohlásila a bez většího zájmu si míček prohlížela."To je Zlatonka!!! Chyť jí, dělej!" Hulákalo obecenstvo."Proč?" Nechápala Marise."Když jí chytíš, tak vyhrajeme! Dělej, chyť jí!""Já vám nevím. Co když je to bomba?""O čem to kua žvaníš?!?!?!"V následující chvíli dosedl vedle Marise nějaký kluk v zeleném hábitu a míček chytil. Davem se rozneslo sborové zasténání.

Marise vážně nevěděla, proč jí z té školy vyhnali a Jenda se jí to ani nesnažil vysvětlit. Nejspíš by šla domů, kdyby nenarazila na velice pěkné místo.

Harry a Malfoy putovali Zapovězeným lesem. Odpykávali si školní trest a oba z toho nebyli nadšení. Netrvalo dlouho a vyšli na mýtinu, kde se jim naskytl strašný pohled. Překrásný jednorožec ležel na zemi mrtvý. Nikdy neviděli něco tak krásného a zároveň smutného. Zároveň ale byli přímo vyděšení něčím jiným. Nad mrtvým zvířetem se skláněla postava a chlemtala z jeho rány krev. Vzhlédla a světlo dopadlo na ústa, ze kterých odkapávala ona stříbrná tekutina.Malfoy vykřikl a společně se psem Tesákem utekli, ale Harry se nedokázal pohnout. Postava vstala a začala se plížit k Harrymu, přitom z ní tryskala touha zabít."Jé, tebe znám. Ty seš hlavní hrdina tohodle filmu, že jo?" Vyhrkla Marise a sundala si kápi."No... ano. Tys zabila toho jednorožce? Jak jsi to mohla udělat? Jsi úplně zkažená. Napřed mi necháš uhryznout ruku, potom zničíš náš famfrpálový tým a teď tohle!""Á, tohle.""Á tohle?! To je všechno, co na to řekneš?!""Co bych měla říct jinýho? Proti My Little Ponny jsem prostě zaujatá..."Najednou se ze stínů vynořil Quiller."Pane profesore?! Co vy tu děláte?" Vyhrkl Harry."TY!!!" Vydal ze sebe profesor a třesoucím se prstem ukazoval na Marise."Kdo?" Nechápala obžalovaná."Sebrala jsi mi místo hlavního záporáka tohodle příběhu. To já zabil toho jednorožce, já vpustil do Bradavic trola, já ukradl Kámen Mudrců z Gringottovi banky, já si nečistím zuby, já hostím samotného lorda Voldemorta!!!""Neboj, za to se nemusíš stydět, já na to taky občas zapomínám," konejšila ho Marise.Harry ze sebe nebyl schopný vypravit slovo, ale kdyby mohl, asi by to bylo "Čuňata!""Ale jednu věc mi nevezmeš, to já zabiju Harryho Pottera!!!" Vykřikl jako šílený a vrhl se na černovlasého kluka a začal ho vraždit."Marise!!! Marise, pomoz mi! Jenom tak odčiníš svoje hříchy!""Ne," řekla a odešla.Když se ocitla zpátky v diskokouli, panovalo mezi ní a Jeníkem nepříjemné vypětí. Morčeti se samozřejmě nelíbilo, že nechala hlavního hrdinu v úzkých."Když o tom tak přemýšlím..." Začala Marise nezvykle vážně."Vím, co chceš říct, Marise. Pořád se můžeme vrátit a pomstít Potterovu smrt.""Potterovu... já jsem to věděla! Hned mi to přišlo divný...""O čem to žvaníš?!""Jediný syn rodičů Harryho Pottera, to je přece Harry Potter! Tenhle film byl o Harry Potterovi!" Vykřikla vítězoslavně Marise.