Alergická tchyně

"Ty hňupe tupohlavá, zas mi nefunguje telka. Okamžitě to pojď spravit!" Zpod polštáře, kterým se pokoušel udusit, odpověděl hromovým klením. Polštář naštěstí vše pokorně vstřebal, až mu péřová výplň zšedla a odevzdaně se nechal zahodit kamsi do rohu. "Copak jsem nějaký otrok?" pokračoval naštvaně muž, spíš už odevzdaným hlasem. Přiskočila k němu jeho milovaná manželka, dala mu pusu a usmála se. "Brzy budeme ve svém, stačí si jen našetřit..." Muž ji rázně přerušil. "Jenže to bych musel pracovat, já chci bydlet tady, sám a to pokud možno hned!" Odtáhl ji od sebe a šel se pokusit spravit televizor. Ohledně elektřiny neměl ani šajnu, jak funguje, a tak místo toho přemýšlel, jak by se choval opravdový opravář. Vzal si montérky a šroubovák a šel zjistit, zda jde do obrazovky proud. Chvíli si profesionálně prohlížel zrnící obraz, dokud ho do hlavy nepraštila tchynina bačkora hozená se slovy: "Hejbni kostrou, potkane, bolí mě z toho oči!" Ani na okamžik se nerozmýšlel a vrhnul po ní na oplátku šroubovákem. Ten se jí zapíchl vedle hlavy do zdi, což ji na moment přimrazilo v křesle. Pak se ale dala do nezastavitelného smíchu. Muž zrudl a vší silou udeřil do televizoru. Rozpřáhl pracky a šel si pro šroubovák, aby jej mohl zapíchnout tak, kam mířil. Cosi se mu zavěsilo na ruce. Chtěl to setřást, ale drželo se podezřele pevně. Otočil se a spatřil tam svou ženu, která se na něj laskavě usmívala. "Tak tobě se povedlo spravit ten televizor? Vždy jsem v tebe věřila, ty jsi tak šikovný! Muž se nevěřícně otočil a vykuleně koukal na běžící obraz. Chvíli si prohlížel své pracky a pak vítězně kouknul po tchyni. Ta lezla po zemi a snažila se najít zuby, které jí při smíchu vypadly z huby. Muž se jí chtěl začít bujaře smát, ale manželka mu ucpala ústa polibkem a sevřela ho do objetí. Když tu náhle se za jeho zády ozval hlas tchyně. "Šošoláááda, tu šci!" Obětí povolilo a muž už jen sledoval, jak se jeho žena snaží odlepit od televizoru svou matku, která si tu čokoládu chtěla aspoň ochutnat přes obrazovku. "Kuš, mami! Vždyť víš, že na ni máš alergii, stačil by jen drobek a zabilo by tě to!" Babizna se však nedala a prala se, co jí síly stačily, dokud nezačali dávat jinou reklamu. Muž se usmál od ucha k uchu. "Tak zabilo?" zabručel si pod vousy, ale tak potichu, aby to nikdo neslyšel. Hned se mu objevil krásný obraz před očima. On sedící v tchýnině křesle v ruce drží krásně vychlazené pivko, u noh se mu válí tchýnino mrtvé tělo, kolem kterého létají mouchy a jeho žena mu nese voňavé vídeňské párky. Babizně ze chřtánu trčí napůl sežraná čokoláda a všichni to vidí jako nešťastnou náhodu. Probral se, až když před ním stála jeho drahá polovička a mávala mu rukou před očima. "Čemu se tak směješ? No, jedu zařídit něco do města, vrátím se večer, postarej se o mamku. Pa!" Bylo to moc rozkazů a než je všechny stačil vstřebat, už byla pryč. "Ou!" zaláteřil muž, uvědomil si, že tu bude muset zůstat až do večera s tou semetrikou." Kdesi u jeho nohou se ozvalo: "Fomož mi nafít žuby, nišemo!" V hlavě se mu začal rodit geniální nápad. Otočil se na podpatku a nevšímaje si babizny lezoucí po čtyřech šel do kuchyně. Šlápl na cosi ostrého a zaláteřil. Vší silou do toho kopnul a roztříštil to o zeď. Za ním se ozvalo jen teskné. "Mé žuby!" Přišel do kuchyně a začal prohledávat skříně. "Někde tu přeci musí nějaké čokoláda být." Brumlal si nervózně pod vousy. Nic však nenašel. Musí ji někde koupit! Rozpomenul se, že dole je krám se zeleninou a vyrazil pryč z bytu. Tchýně na něj cosi volala, ale tomu už nerozuměl. Seběhl schody a vběhl do krámu. Už ve dveřích zvolal: "Máte čokoládu?" Prodavačka si ho přeměřila a ukázala na ceduli nad sebou. "Tady prodáváme jen zeleninu, copak neumíte číst?" Muž opustil krám a zlostně bouchl dveřmi. To ho mohlo napadnout, že tu nic nebude. Šel shrbený váhavým krokem, jako ten, který přišel o všechny své životní plány. Když tu náhle se zastavil. Ucítil vůni čokolády. Hned vedle něj byl vstup do fabriky na čokoládu. Zaradoval se a vystoupil dovnitř. Hned u vrátnice ho zastavili. "Copak tu chcete, pane?" tázal se vrátný. Rád bych tu koupil čokoládu. "Tak to běžte do krámu, tady se neprodává, ale vyrábí. Jen tak mezi námi, když tu někdo čokoládu vezme, tak je lynčován podle pravidel, která tu platí od průmyslové revoluce. Koukněte támhle!" Vrátný ukázal kamsi do dálky, kde mezi pásy, na kterých putovaly čokolády, byla postavena hranice a polem ní chodila skupina lidí v kukluxklanských kostýmech fialové barvy. Ti vzývali velkou krávu a bodali odsouzence na hranici rozžhavenou tyčí. Muž se lekl a chtěl se co nejdříve zdekovat. Někdo jej však chytil za paži a odtáhl ho dále ode dveří. "Výborně, další pracant. Už jsem si myslel, že sem nikoho nenabereme. Od té doby, co se v médiích objevila ta zpráva, kde kritizovali naše praktiky vykořisťování dělníků a nelidské podmínky sem nikdo nepřišel. Četl jste tu zprávu?" Muž se vyděsil malých přimhouřených očí kapitalisty s buřinkou a zděšeně zavrtěl hlavou. "No to je výborné," pokračoval kapitalista, "tak to jsem rád. Tady si sedněte a budete kontrolor." S těmi slovy jej posadil k pultu, kde se míhaly čokolády. "Pokud ochutnáte čokoládu, tak půjdete na hranici. Pokud ukradnete čokoládu, tak půjdete na hranici. Pokud projde pod vašima rukama špatně vytištěný obal, tak půjdete na hranici a abych nezapomněl, až budete odcházet, tak vám uděláme důkladnou prohlídku, zda jste něco neodcizil." Poplácal jej po rameni a ukázal na kameru, která byla namířena přímo na něj. "Nezapomeňte, pořád vás sleduji!" odešel. Muž tupě koukal na jedoucí pás. Kolem něj seděli dva chlápci. Jeden z nich se k němu naklonil. "S těma prohlídkami to myslel vážně. Posledně mi dělali výplach žaludku. Naštěstí nic nenašli, ale kdyby jo, tak tu jsem o deset let déle." Z druhé strany se ozvalo. "Pokud uděláte chybu, tak si to tu musíte odpracovat. Spíme tu ve sklepení a máme málo jídla, tak se pokoušíme krást čokoládu, ale on nás pořád sleduje. Koukni na Pepka, ten už hlady šilhá!" A opravdu jeden z dělníků opodál z ničeho nic hrábl do pultu, sebral jednu čokoládu, strhl obal a začal se jí ládovat. Když už ji měl skoro celou v sobě, objevilo se komando fialových kukluxklaňáků a ti ho začali mlátit obušky. Popadli ho za pačesy a táhli ho k hranici. Křičel, naříkal a prosil, že už to vícekrát neudělá, ale muži kolem něj se jen smáli a nenechali se obměkčit. Muž strnul. Celé hodiny jen pokal, jak se před ním míhají další a další čokolády. Vše vypadaly stejně. Jeho spolupracovníci napravo i nalevo dělali totéž. Možná už po těch letech dokáží rychleji číst, napadlo jej. Když ale zjistil, že nevidí ani kameru, která je dva metry před nimi tak jej zamrazilo. Ten napravo se podíval na toho nalevo. Oba dva souhlasně kývli a sklonili hlavy blíž k nováčkovi. "Teď je řada na nás. Už mám vážně hlad, dva dny na suchym chlebě tě naučí. Já odvedu pozornost a tady Franta ukradne trochu té čokolády. Jistě se to povede. Sleduj!" Muž vytřeštil oči a chtěl se odstrčit od pultu, ale židle byla přidělaná k zemi. Jeden z jeho kolegů začal tančit a zpívat, druhý si stáhl kalhoty a sedl si před kameru nad pás. Popadl jednu čokoládu a začal si ji rvát do prdele. Pak vzal druhou a udělal s ní totéž. Rychle si nasadil kalhoty a sedl si zpět do židle. V ten moment se přiřítilo fialové komando a za hlaholu bučení a bubnů chytlo tanečníka do sítě a táhlo jej k hranici. Několik kukluxklaňáků obestoupilo druhého kolegu a ukázalo na kameru a jeho zadek. Ani se nebránil a tak jej odtáhli kousek dál. Přinesli si velké fialové gumové rukavice a čokoládu z něj vytáhli. Jeden z maskovaných mužů ji omylem položil na běžící pás. Když tato voňavá pochoutka projížděla kolem posledního ze zbylých kontrolorů, tak se mu zvednul žaludek a on se v žaludeční křeči předklonil. Jen tak tak se mu povedlo nehodit šavli, ale i přesto se pás zčista jasna zastavil. Brzy se za ním ozval hlas kapitalisty. "Jste dobrý, odvedli vám dva kolegy, a přesto jste dokázal zasáhnout včas, aby se tyto kousky nedostaly mezi lidi. Za odměnu si je můžete nechat. A teď začíná druhá směna, takže běžte domů, nebo do sklepa, podle zásluh! Muž se zvedl. Chvíli civěl na ty dvě čokolády, pak je vzal do ruky. Přemohl pocit zvracení a vzpomněl si na tchyni. Okamžitě se rozeběhl k východu. Tam mu udělali rutinní prohlídku, kde mu nahlídli do všech otvorů a trochu je prošťouchli. Což mu udělalo celkem dobře, protože už pár dní trpěl zácpou a kvapně doběhl domů. Vyběhl schody a řádně očistil obě čokolády. Zdály se jako nové, zato on smrděl jako lejno, ale to ho vůbec neznepokojovalo. Na dlani teď měl celou svou svobodnou budoucnost. Rozrazil dveře a zamířil rovnou do obýváků. "Šmždíš jak žumfa!" neslo se k němu od televize. Muž došel do obýváku a hodil před svou tchyni na zem obě čokolády. "Jejda upadla mi čokoláda, to je mi ale náhoda!" zahromoval s úsměvem. Babule se vyšvihla z křesla s mladickou elegancí a vrhla se na čokoládu. Muž si ji prohlížel a vítězoslavně se smál. Z kuchyně kolem něj proběhla jeho manželka a pokusila se vytrhnout babizně z jejích bezzubých úst čokoládu. Muž je chvíli pozoroval, jak si vzal pivo z lednice, sedl si do tchyniného křesla a pozoroval zápas na koberci. Chvíli fandil té, jindy oné a úžasně se u toho bavil, dokud tchyni nevypovědělo srdce službu. A tak nakonec vše dobře dopadlo. 


Isidris

» Zpět